Řecko 2008
Řecko byla naše první společná dovolená s Moníškem. Chodili jsme spolu 3 měsíce, když jsem se rozhodl jí překvapit a koupit letenky do Athén. Samozřejmě jsem už dlouho toužil po cestování, nicméně nejsem typ, co by jel někam sám. Naplánoval jsem vše na přelom září a října 2008. Takže do toho měly být zahrnuty i mé narozeniny 2.10. Foťáček jsem měl ještě starou Fuji 7 mp digital, malej kapesní, ale pro první cestu stačil, až tedy na neustálé vyměňování baterek a dobíjení. Dohromady jsem letěli na 10 dní od pondělí do středy, přičemž cesta zabrala vždy celý den, takže na místě jsme nakonec strávili rovných osm dní. Letěli jsme přes Amsterdam, kde jsme se stavili na cigárko na Schipholu a vyfotili se s formulí.
Athény
Do Athén jsem dorazili kolem druhé v noci, tudíž jsme horko těžko hledali ubytování. Ponaučení pro příště. Nakonec jsme teda podlehli únavě a vzali za 80euro za pokoj a noc, na dvě noci po 75 se slevou a snídaní. Takže ceny na hlavu jak v Irsku B&B. Nutno podotknout, že zdaleka nejdražší ubytování v Řecku.
Druhý den ráno vyrážíme nedočkavě za památkama.....tedy hlavně já jen stěží potlačuji euforii, která se mě zmocňuje přecházejíc v amok. Nazval jsem to amok prvního dne a mám to vždycky prvních pár hodin, než se chtíč alespoň trochu nasytí. Projevuje se to horečným spěchem, pobíháním a v momentě, kdy místo je již nadohled, zběsilím během s vytřeštěnýma očima, kdy za sebou nechávám všechny turisty i Moníška. Následuje hromadné focení a poté spěch k další metě, či hledání úhlů k dalšímu focení....a tak je to zprvadla téměř celý den, bez ohledu na hlad, počasí, či nářky okolí. Chápu, že to musí lidi kolem nasírat, ale nic moc s tím nenadělám, zvláště po dlouhých půstech....
První zastávky před Akropolí, jsou socha Perikla a Římská Agora, pak už výstup na Akropolis, Agrippovo divadlo, Parthenon, Athénin a Poseidonův chrám a Erachtheion. Také krásný výhled na město, vrcholek Lykabbetos, Diův chrám a také Héfaistionův chrám. Poté opět sestup dolů.
Druhý den ráno vyrážíme nedočkavě za památkama.....tedy hlavně já jen stěží potlačuji euforii, která se mě zmocňuje přecházejíc v amok. Nazval jsem to amok prvního dne a mám to vždycky prvních pár hodin, než se chtíč alespoň trochu nasytí. Projevuje se to horečným spěchem, pobíháním a v momentě, kdy místo je již nadohled, zběsilím během s vytřeštěnýma očima, kdy za sebou nechávám všechny turisty i Moníška. Následuje hromadné focení a poté spěch k další metě, či hledání úhlů k dalšímu focení....a tak je to zprvadla téměř celý den, bez ohledu na hlad, počasí, či nářky okolí. Chápu, že to musí lidi kolem nasírat, ale nic moc s tím nenadělám, zvláště po dlouhých půstech....
První zastávky před Akropolí, jsou socha Perikla a Římská Agora, pak už výstup na Akropolis, Agrippovo divadlo, Parthenon, Athénin a Poseidonův chrám a Erachtheion. Také krásný výhled na město, vrcholek Lykabbetos, Diův chrám a také Héfaistionův chrám. Poté opět sestup dolů.
Dole pod Akropolí jsme si prohlédli další divadlo, Dionýsovo, zdi Akropole a několik soch, které střežila řekyně s orlím nosem, což je tu spíše pravidlo, než vyjímka, jinak ovšem sympatická. Zajména ledy prolomilo její ,Don´t touch the status, počemž jsme s ní navázali kontakt a zjistili, že se jedná o učitelku, co si přivydělává hlídáním soch před všetečnými turisty...poslala nás kolem Akropole dokola, s nadějí na pěkný výhled....
Nakonec její rada byla dobrá, nicméně krvavě vykoupená, neboť cesta kolem dokola, byla dlouhá, horká a krkolomná a Moníšek si vzal špatný botky, tudíž ke konci capala už raději bosky....viz foto, jsou to ty červený žabky, co opravdu nevypadaj, že by se jim chtělo na celodenní tůru.
Odměnou budiž zasloužené panorama, se zastávkami u mocného Diova chrámu s vysokými sloupy a nakonec i Héfaistionova. Tam jsem ale měl dost i já, sotva jsme se pak metrem doploužili do hotelu, kde jsme se posléze rychle odebrali do říše boha Hypnósa(starořeckého boha spánku).
Nakonec její rada byla dobrá, nicméně krvavě vykoupená, neboť cesta kolem dokola, byla dlouhá, horká a krkolomná a Moníšek si vzal špatný botky, tudíž ke konci capala už raději bosky....viz foto, jsou to ty červený žabky, co opravdu nevypadaj, že by se jim chtělo na celodenní tůru.
Odměnou budiž zasloužené panorama, se zastávkami u mocného Diova chrámu s vysokými sloupy a nakonec i Héfaistionova. Tam jsem ale měl dost i já, sotva jsme se pak metrem doploužili do hotelu, kde jsme se posléze rychle odebrali do říše boha Hypnósa(starořeckého boha spánku).
Korinth a Mykény
Hned druhý den ráno jsme vyrazili do půjčovny. Ne ovšem pro film o slávě a pádu Athén, nýbrž pro auto. rozhodli jsme se totiž vyzkoušet Moníškovo řízení a projet kus Řecka autem. Nutno podotknouti, že již přes dva roky mezitím neřídila, takže pramenili mírné obavy. Posléze se ovšem ukázaly jako velmi sudé, a dosti podhodnocené. Nicméně auto nám půjčili bez problémů, asi během půl hodiny ho připarkovali před kancelář, popřáli šťastnou cestu a odevzdali Monče klíčky. Ještě třeba věděti, že kancelář se nacházela ve středu města přímo na obrovském kruháči s asi 4 pruhy....
No, co dodat....výjezd z Athén mohl být dosti tragický, ale měli jsme tentokrát štěstí....hned při výjezdu do silnice jsme jen tak tak nesrazili chlápka na mopedu, který začal ihned nadávat, to samozřejmě Moníška moc neuklidnilo a tak chtěla moc rychle ven z města a toho chaosu. Všichni na nás troubili nebo jsem myslel, že se mi to aspoň zdá. Poté, co projela na červenou, jsem měl jistotu, raději jsem mlčel , nechtěl jsem jí víc nervovat, tady jsem měl ještě trpělivost ,ač nevím odkud. Nicméně proti argumentu , sám nemáš ani řidičák, bych asi nic nemohl namítnout....No, nicméně jsme živí a zdraví jsme vyjeli ven z města a zamířili na Korinth. Zde se mi hodila moje znalost azbuky, fuj, kterou jsem hrdě vydoloval z paměti a překládal názvy měst, pakliže nebyly i v angličtině.
V Korinthu nás čekaly další rozvaliny chrámu, tentokrát Dionýsova, na pozadí překrásných panoramat hor. Na vrcholku nejbližšího kopce se pak tyčila pevnost z dob byzantských a posléze přebudováná i muslimy. Prohlédli jsme si oboje, plus malé museum při starořeckých rozvalinách.
No, co dodat....výjezd z Athén mohl být dosti tragický, ale měli jsme tentokrát štěstí....hned při výjezdu do silnice jsme jen tak tak nesrazili chlápka na mopedu, který začal ihned nadávat, to samozřejmě Moníška moc neuklidnilo a tak chtěla moc rychle ven z města a toho chaosu. Všichni na nás troubili nebo jsem myslel, že se mi to aspoň zdá. Poté, co projela na červenou, jsem měl jistotu, raději jsem mlčel , nechtěl jsem jí víc nervovat, tady jsem měl ještě trpělivost ,ač nevím odkud. Nicméně proti argumentu , sám nemáš ani řidičák, bych asi nic nemohl namítnout....No, nicméně jsme živí a zdraví jsme vyjeli ven z města a zamířili na Korinth. Zde se mi hodila moje znalost azbuky, fuj, kterou jsem hrdě vydoloval z paměti a překládal názvy měst, pakliže nebyly i v angličtině.
V Korinthu nás čekaly další rozvaliny chrámu, tentokrát Dionýsova, na pozadí překrásných panoramat hor. Na vrcholku nejbližšího kopce se pak tyčila pevnost z dob byzantských a posléze přebudováná i muslimy. Prohlédli jsme si oboje, plus malé museum při starořeckých rozvalinách.
Z Korinthu jsme pokračovali do Mykén, jedněch z nejstarších nálezů...bohužel kromě mykénské lví brány tady toho moc impozantního k vidění není, vše má nesmírnou archeologickou hodnotu, ale pro oko laika, to jsou jen rozvaliny kamenů a díry v zemi. nutno ještě zmínit Atreovu pokladnici, která, ač dnes již prázdná, patří do slavných objevů Heinricha Schliemanna viz.
O něco zajímavější bylo museum, kde se nacházelo několik kousků ze slavného mykénského pokladu a další v replikách.
O něco zajímavější bylo museum, kde se nacházelo několik kousků ze slavného mykénského pokladu a další v replikách.
Po Mykénách jsme se rozhodli přenocovat v nedalekém přístavu Nauplius....a protože bylo 2.10. rozhodl jsem oslavit své narozeniny...spali jsme jen v autě v docích, tak jsem si koupil lahev vodky ,a protože Moni po těžkém dni vytuhla velmi rychle, zůstalo to celé na mě...pozoroval jsem světla a stíny odrážející se ve vodě, hry barev a ticho krásného místa, odrazy se postupně rozmazávaly, až jsem zjistil, že lahvinka je prázdná, tak jsem taky šel na kutě...
Nauplius a Epidauros
V Naupliu jsme si ráno prohlédli místní opevnění a nasávali atmosféru slunce, moře a palem...Moníšek odběhl hned brzo ráno nakoupit dárečky a mile mě překvapil....Happy birthday Tommie, thanks...No, poté jsme se rozhodli pro trochu relaxu u moře, našli jsme pláž a okusili první koupání v moři. Pak jsme již plni očekávání vyrazili do Epidauru, kde se nachází největší antické divadlo....
divadlo je opravdu impozantní, akustika až do horních pater o čemž se přesvědčovalo hlasitě několik turistů....k občasným představením slouží divadlo dodnes, musí to být úžasné sledovat řecké drama od Aischila, či Aristofana v tomto nádherném chrámu umění a kultury.
divadlo je opravdu impozantní, akustika až do horních pater o čemž se přesvědčovalo hlasitě několik turistů....k občasným představením slouží divadlo dodnes, musí to být úžasné sledovat řecké drama od Aischila, či Aristofana v tomto nádherném chrámu umění a kultury.
Rozhodovali jsme se původně jet do Olympie, ale v tento moment jsme byli přeplněni antickýma památkama, že jsme se vydali napříč Pelloponesem do Patry a mostem přes úžinu zpět na pevninu. Zde jsme nocovali opět v autě nedaleko Nafpaktosu, kterej jsme překřtili na Naptákov. Přístav s napoleonskou pevností jsme si prohlédli ráno. Nutno říci, že celé pobřeží je krásně hornaté a členité, plné panoramat. Celý den jsme využili zastávkami u moře a koupáním....při jedné jsme se dokonce potkali s češkou žijící zde s jedním řekem, co provozoval resdtauraci na pláži. Byli velmi přátelští a dokonce nám daroval lahev domácího olivového oleje...druhou jsme pak ze slušnosti koupili, za nekřesťanskou cenu, aniž jsme ji potřebovali, takhle se holt dělaj obchody....
Všechny pláže byly krásně prázdné, celé jen pro nás, holt sezóna již pro řeky skončila, ale pro nás bylo krásných 26 stupňů a teplé moře akorát, vybízejíc ke koupání bez plavek. Samoty jsme samozřejmě využili také k neřestem.
Všechny pláže byly krásně prázdné, celé jen pro nás, holt sezóna již pro řeky skončila, ale pro nás bylo krásných 26 stupňů a teplé moře akorát, vybízejíc ke koupání bez plavek. Samoty jsme samozřejmě využili také k neřestem.
Thermopyly aneb bez soutesky v soutesce...
Dalsi cesta vedla k jednomu z nejslavnejsich mist Recka, Thermopylae....slavna bitva 481 pnl. (kdyztak to opravimpozdejc, uz mam taky mozek dutej), mezi persany a reky, vedene spartskym kralem Leonidasem. Dnes se pobrezi posunulo o nekolik kilometru dale, takze vsude kolem je sous, zadna souteska, jen pomnik a o par metru vedle horke prameny. Ale jake!, krasa, vodopadek padajici ze skaly je horky, smrdi to vsude sirou a pritom vypada jak dravy proud.....krasne cvachtani....lehnout si mezi kameny a nechat se omylat horkym proudem , je uzasne.Az na ten smrad, ale clovek si na siru zvykne, to uz jsem se presvedcil. A vecer tajemna tunka, kde se koupou vsichni nahy....teda vsichni jsme momentalne my dva....ostatni uz odesli, my popili vinko a sli az pozdejc.....jak to dopadlo vam povi Rakosnicek....
Klastery Meteora
Na samem severu, tedy severu nasi cesty, nas cekala zmena....anticke pamatky se promenili v stredovek....a vydali jsme se po stopach mnichu z Meteory. Souskali Meteora je piskovcoveho puvodu a zdviha se prudce z celkem rovne okolni krajiny, jako veze. Cehoz vyuzili mniske rady, snazice se izolovat od okolni spolecnosti a za nebetycneho usili, vybudovali na vrscich techto vezi desitky klasteru. Asi kolem sedesati....dnes se zachovalo jen nekolk, z toho sest velkych, neposkozenych. Skoro az neuveritelne. Dodnes zde ziji potomkove mniskych radu, akorat zpusob obzivy se ponekud zmenil, dnes je to turistika, z ceho mnisi ziji....uz davno nejsou sobestacni a nesplhaji po skalach a zebricich, nybrz si v skrytu klastera cpou tucna bricha za penize nebohych turistu. Uz zdalky, kdyz prijizdite, vidite dominantu sloupu Meteora....bohuzel zde muj fotak ukoncil cinnost. Takze misto navstevy, jsme resili jak ho zprovoznit, pripadne koupit novy....a to az do vecera, kdy zazracne naskocil a bylo....ale pozde, tak jsme zasli na vecu a jelikoz si prihnuli mistniho vinka, jeste pozvali majitele na par....do rana, ale rek umel anglicky a byl inteligentni, tak bylo o cem povidat. Dokonce nam nebylo ani moc blbe.....
Rano jsme vyjeli podle planu v deset trice, ale zvladli jsme pet ze sesti a jen jeden malinkej ne....ono totiz po tretim uz vypada vse podobne, takze to je jedno, mozek si pamatuje stejne jen prvni dva a pak ten nejvetsi.....Jsou krasne, nadherne panoramata kolem jeste hezci....a mnisi nevrli, ale ochotni prijmout almuznu. Jo a cely v cernem, jak se na vychodni cirkev slusi.
Rano jsme vyjeli podle planu v deset trice, ale zvladli jsme pet ze sesti a jen jeden malinkej ne....ono totiz po tretim uz vypada vse podobne, takze to je jedno, mozek si pamatuje stejne jen prvni dva a pak ten nejvetsi.....Jsou krasne, nadherne panoramata kolem jeste hezci....a mnisi nevrli, ale ochotni prijmout almuznu. Jo a cely v cernem, jak se na vychodni cirkev slusi.
Poseidonuv chram v Atice
Uplne nakonec nasi cesty, nas cekal dlouhy sjezd na jih....ale jeste nam zustal den, tak jsem vybral uplnou spicku poloostrova Atiky s Poseidonovym chramem....idealne rano dojedem za 2 hodky do Athen a pry zapad slunce slibuje velkou podivanou....viz pruvodce. On uz i den na krasnem poloostrove, plnem slunce, malych lodicek a utesu , zcela uzasny. Prosli jsme dokonce drze pres petihvezdickovej hotel na jeho plaz...kde mimo sesonu uz, bylo prazdno, krome krasnych slamenych lehatek a destniku, vsechny pro nas....kolem kaktusy, more a vyhled na ruiny chramu naproti....idilka na odpocinek po prasne ceste. Navecer jsme se oblekli a vydali cekat na zapad....teda za to, ale baterek slo hodne, mackal jsem jak blazen....ono totiz naucit se fotit, neco stoji....casu i materialu....ale nastesti asi ze 320 fotek vysli 3, tak jsem nelitoval....Akorat jsem zjistil, ze je treba zmenit fotak a hlavne ne tuskove baterie!!!! Nakonec jsme jeste ujeli kus a prespali na plazi plny tolavych psu, co nas meli radi za zbytky a cisteni auta....a pak jsme je museli odhanet, abysme vubec mohli usnout.
Jinak krasne dovolena....hodne penez, ale i hodne muziky, proste prvni spolecna bude asi vzdy jedna z nej.....dekuji Moniskovi, milackovi
Jinak krasne dovolena....hodne penez, ale i hodne muziky, proste prvni spolecna bude asi vzdy jedna z nej.....dekuji Moniskovi, milackovi