4.5.2012 prejezd do Kolumbie…..
Brzy rano se probouzime jiz na hranici, je tu pekna kosa a navic musime cekat na Carolinu 2 hodiny, nez ji otevrou pobocku….Tak jsme konecne zpet na severni polokouli…..prekrocili jsme rovnik u Lago Agio, ktere lezelo vicemene na nem…na jih uz se nevratime…tedy ne nadlouho….Na hranicich prechazime most a jsme v Kolumbii…tady nas zastavila skupina studentu anglictiny a pozadali nas o nekolik minut konverzace, tak jsme nemohli odmitnout….
Nakonec se rozhodujem jet rovnou dale az do Popayanu. Misto 6 hodin jedeme devet….v malem busiku, neni misto na nozicky!!!! A vecer nes ceka oslava Pavly naroznenin…28….takze bereme hostel pro tri se dvema postelema, ale velkyma a studenou sprchou…ale je levnej, tak jeste prezijem. No a vecer je v rytmu samby, kolumbijskeho tance, pijeme pivko a caipirinhu a zkousime tancit sambu, kolem to zije, kolumbijci to tu rozjizdej, radost pohledet…..mene alkoholu a vice tance, nic pro evropana….
5.5.2012 NP Purace
Prisli jsme az ve ctyri, ale v devet uz jsme s Pavlou na nohou a nechavame Carolinku jeste dospat nocni unavu, sami pak chytame narychlo bus do narodniho parku Purace, nedaleko odtud. Bohuzel bez mych krasnych trekingovych boticek….snad tam budou, zaz pojedem zpet….a me cekaji dva dny v mokrych horach v pantoflich, hura. Nejdrive davame obed na vstupni stanici do parku, pak rychle ubytovani dokonce v mistni rodine a jedem na termalni prameny. Vstup je vysoky, skoro 10 euro, ale stoji za to. Kolem to vypada jako v jinem svete, prvohorni preslicky, zapach siry, zlute zbarvene potoky a bublajici gejsirky, to vse zahaleno tajemnou mlhou a dzungli….
Pote jeste rychle dochazime k nedalekemu vodopadu a pak nasedame do nejstraslivejsiho kostitrasu na me ceste….skakame na sedackach 15 az 20 centometru vysoko, obijime se o vse kolem a chvilemi mate pocit, ze vam to az vyrazi dech, nadhera! Je fakt, ze sedime uplne vzadu, kde je to nejhorsi, vlastne nejlepsi…..hodinku je to vazne zabava, ale jet tim busem treba sest hodin, tak je ze me blekotajici troska na vozejcku….
Nase ubytovani nema chybu, starej plesnivej domek, stroze zarizenej, pokojicek male holcicky plne zaprasenych opelichanych plysaku, postel zrezivela se srdicky z dratu…lide tu ziji opradvdu hodne stroze, na pokraji bidy. Ovsem ani zdaleka tak nevypadaji! Naopak, jsou spokojeni, usmevavi a plni humoru.Az mi jihne srdce nad tou bidou a lidmi, aspon jsem koupil male Mariane chipsy….my rano chceme brzy na turu na vulkan…..ja tedy v sandalkach, tak uvidime…..
6.5.2012 NP Purace, prejezd do San Augustin
Tak nam v noci nasi hostitele predvedli peknou italii….asi ve 4 rano zacla scena jak z filmu, vsichni nasrot, se snazili uklidnit besnici furii mamu, hlavu rodiny.Rano se nechtelo vstavat, dali jsme si o hodinku vice, ale nakonec jsme v 7 vyrazili na vulkan Purace. Prvni cast vystupu, byl strmej stoupak asi 2 km, kterej nam dal dost zabrat, taky byla uz citit nadmorska vyska, holt jsme ztratili veskerou aklimatizaci organismu pobytem v dzungli. Bohuzel pocasi nam nepralo….dest a blato byly hlavni prvky nasi prochazky….po dvou hodinach jsme zahledli obrysy vulkanu, zahaleneho cele v mlze. Nemelo cenu dale pokracovat, zadny vitr a vsude kolem bila husta hmla….Takze jsme se obratili a po trihodinovem trekkingu sesli do udoli na autobús. Utechou nam mohlo byt jen zreni duhy pod vulkanem, byt jen na okamzik a pak take nekolik kondoru krouzicich nad vodopadem na protejsi strane. Takze tak uplne nanic to nebylo….Musim zde doplnit par postrehuz Kolumbie.Urcite ji vystihuje barva zelena…zelene je vse kolem vas, pak take je hornata, takze vice mene pored jezdite serpentynama nahorau a dolu, kolem udoli a hory, cele v zeleni. Zatim uz po trech dnech mohu rici, ze zeny jsou nejkrasnejsi z cele Jizni Ameriky, vyssi, krasne postavy, ne uz tak tluste a k tomu vznesene indianske tvare, bez vyraznych orlich nosu….jiz jen Venezuela muze byt lepsi, uvidime. Lide strasne privetivi, jeste o neco vice , nez jinde.
Odpoledne jsme jen presedli do busu na San Augustin, boticky na hostelu nebyly, Carolinka je vzala se sebou, takze ji budu muset nekde nahanet….Cesta busem naprosta tragedie….silnice ala Bolivie, asphalt jen zridka, busy male a nepohodlne, pro Tomika nocni mura….tot stinna stranka Kolumbie. Okoli San Augustinu jiz napovedelo o nebyvale krase, zahledli jsme vodopad i malebne udoli a mestecko plne ulicek s kolonialnimi domy….uz se tesime na zitrejsi vylet po okoli….a k tomu Supermario, bodry majitel naseho levneho hostylku….je fakt super… Pavla jeste ve meste klofla nejakyho columbijce, takze vecer se vydala na takove polorande, spise na drink s tim nebohym chlapcem….ktery pak teda zacal byt trosku doterny, jak uz je tu zvykem a premlouval, aby neodjizdela a takove jihoamericke blaboly…tady totiz ma flirt uplne jinou formu, lichotky o krase a I velmi silna slova nic neznamenaji a jsou brana jako samozrejmost, takze muzete klidne holkam rikat, jak maji krasne oci a vlasy a vsechno a je to v pohode, k nicemu to nezavazuje….a lidi jsou tu take drzejsi, prvni otazky jsou hned jestli mate pritele, deti a kolik vam je….proste na rovinu vedet na cem jste….u nas se tyto info dozvidame oklikou a naznaky….
7.5.2012 San Augustin
Rano nas hned po snidani cekalo nemile prekvapeni, nase tour po krasach okoli byla totiz zrusena a to kvuli slabemu desti! Pekne jsem se rozpalil na hostelu, mel bych uz byt zvykli, ale nam se to vubec nehodilo a taky mi prislo sprosty, ze ten chlap mizerna prisel, smal se a jokby se nic nedeje, rekl, ze prsi, tak zitra….a co kdyz zitra bude prset taky? Nebude, na 100% si je jistej, muzem se spolehnout, zije tu uz 40 let….super. p.s. Nakonec druhy den stejne prselo, idiot…
No, nas Supermario nasel nakonec trosku drazsi jeep s jednim rekem, ale vyjeli jsme o hodinu pozdeji….nakonec po pulhodince bylo krasne slunecno a vylet se vydaril….takze plati petinasobne, stejne jako v Bolivii: Neverte mistnim, lzou!!!! A kdyz neco nevi, radsi reknou lez, nez ze nevi….takze je treba se ptat 4-5 nezavislych lidi, aby se clovek priblizil k nejake informaci….
Nejdrive jsme jeli do soutesky el Estrecho, kde se reka Magdalena zuzuje do dvou metru mezi skalisky…no, nic az tak extra, krome okolnich kopcu a dzungle a take jsme videli zkameneliny prvohornich trilobitu. Pote pohrebiste, kde bylo jen par der v zemi a trochu keramiky a jeden skoro devadesati letej dedek, co nam skakal do reci a pak za to chtel penize….hybaj!!!! No, nic nedostal. Po ceste jsme zastavili v jedne fabricce na zpracovani cukrove trtiny. Byl to ze tri stran otevreny dum se slamenou strechou, uvnitr makalo asi sest lidi, jeden na masine pohon naftou rozmackaval trinu, ktera vypada trochu jako stonky kukurice a bambusu. Po tomhle procesu zustanou placky slisovanych stonku. Stava vteka do velkych hrncu a kotlu, kde se nekolikrat prevaruje, az z ni posleze vyteka tmave seda hmota, pripominajici med. Ta se micha ve velkych neckach, az zacina chladnout a tuhnout, pak se naleva do forem, kde nabyva tvaru cihel a ty zchladnou a ztvrdou, nakonec putuji na trh. Domaci byli velmi pratelsti, davali nam ochutnat a porad se usmivali.
Dalsi cesta vedla na druhe nejvetsi naleziste sosek. Sosky sami jsou roztrouseny po velke louce a zakryte strechou, vetsinou znazornujou indianske bytosti, ale objevuji se i zvirata, krokodyl, ci zelva. Vice nez polovina vykopavek jsou pohrebiste, klasicke kameny se strechou a soskou nekde uprostered jako strazce. Za zminku stoji nejvetsi socha ze San Augustinnu, 7 metru vysoka, plocha a navic zakopana z casti do zeme, takze videt lze pouze 4 metry. Ostatsni sosky maji tak v prumeru metr az dva pulPak jsme se najedli, ja vysal uzitecne informase z naseho reka o Venezuele, zil totiz jiz leta na Kube a vypravel nam zajimave veci o socialistickych systemech v techto dvou zemich. Nato jsme videli jeste jedno mensi pohrebiste, obdobne tomu prvnimu a pak nejvetsi vodopad Kolumbie. Vyteka jakoby ze sedla v dzungli kolem zelene hory a pod nami udoli, Je dlouhy soro 200 metru, siroky jako mensi ricka, pripomina prst, rozdelujici horizont na dve casti. Tady nas cekali mistni deti, klucina a dve holcicky, ukazovali nam stezku s vyhlidkou a popisovali druhou stranu udoli, kde maji domky a skolu apod. Jeste se s nami vyfotili, dostali par drobnych a uz jsme zas jeli dal po hrbolatych cestach, k druhemu vodopadu. Ten byl trochu kratsi, ale zas o neco sirsi. Jako vyhlidka uzka lavka oplocena draty nad hlubokou propasti, k tomu jeste zrezivela, ze clovek nemel nejlepsi pocit, kdyz na ni vstupoval. No a protoze uz se blizil vecer, jeli jsme jeste rychle stihnout mistni trziste, v podtate typicke jihoamericke, prevlada ovoce vseho druhu, maso visici na hakach a pak vsechno mozne i nemozne….s nekolika otevrenyma kuchynkama s levnym a dobrym menú o trech chodech. Vecer Paola sla za se svym kolumbijcem na “kafe”. Ono je tezke se jich pak zbavit…..
No, nas Supermario nasel nakonec trosku drazsi jeep s jednim rekem, ale vyjeli jsme o hodinu pozdeji….nakonec po pulhodince bylo krasne slunecno a vylet se vydaril….takze plati petinasobne, stejne jako v Bolivii: Neverte mistnim, lzou!!!! A kdyz neco nevi, radsi reknou lez, nez ze nevi….takze je treba se ptat 4-5 nezavislych lidi, aby se clovek priblizil k nejake informaci….
Nejdrive jsme jeli do soutesky el Estrecho, kde se reka Magdalena zuzuje do dvou metru mezi skalisky…no, nic az tak extra, krome okolnich kopcu a dzungle a take jsme videli zkameneliny prvohornich trilobitu. Pote pohrebiste, kde bylo jen par der v zemi a trochu keramiky a jeden skoro devadesati letej dedek, co nam skakal do reci a pak za to chtel penize….hybaj!!!! No, nic nedostal. Po ceste jsme zastavili v jedne fabricce na zpracovani cukrove trtiny. Byl to ze tri stran otevreny dum se slamenou strechou, uvnitr makalo asi sest lidi, jeden na masine pohon naftou rozmackaval trinu, ktera vypada trochu jako stonky kukurice a bambusu. Po tomhle procesu zustanou placky slisovanych stonku. Stava vteka do velkych hrncu a kotlu, kde se nekolikrat prevaruje, az z ni posleze vyteka tmave seda hmota, pripominajici med. Ta se micha ve velkych neckach, az zacina chladnout a tuhnout, pak se naleva do forem, kde nabyva tvaru cihel a ty zchladnou a ztvrdou, nakonec putuji na trh. Domaci byli velmi pratelsti, davali nam ochutnat a porad se usmivali.
Dalsi cesta vedla na druhe nejvetsi naleziste sosek. Sosky sami jsou roztrouseny po velke louce a zakryte strechou, vetsinou znazornujou indianske bytosti, ale objevuji se i zvirata, krokodyl, ci zelva. Vice nez polovina vykopavek jsou pohrebiste, klasicke kameny se strechou a soskou nekde uprostered jako strazce. Za zminku stoji nejvetsi socha ze San Augustinnu, 7 metru vysoka, plocha a navic zakopana z casti do zeme, takze videt lze pouze 4 metry. Ostatsni sosky maji tak v prumeru metr az dva pulPak jsme se najedli, ja vysal uzitecne informase z naseho reka o Venezuele, zil totiz jiz leta na Kube a vypravel nam zajimave veci o socialistickych systemech v techto dvou zemich. Nato jsme videli jeste jedno mensi pohrebiste, obdobne tomu prvnimu a pak nejvetsi vodopad Kolumbie. Vyteka jakoby ze sedla v dzungli kolem zelene hory a pod nami udoli, Je dlouhy soro 200 metru, siroky jako mensi ricka, pripomina prst, rozdelujici horizont na dve casti. Tady nas cekali mistni deti, klucina a dve holcicky, ukazovali nam stezku s vyhlidkou a popisovali druhou stranu udoli, kde maji domky a skolu apod. Jeste se s nami vyfotili, dostali par drobnych a uz jsme zas jeli dal po hrbolatych cestach, k druhemu vodopadu. Ten byl trochu kratsi, ale zas o neco sirsi. Jako vyhlidka uzka lavka oplocena draty nad hlubokou propasti, k tomu jeste zrezivela, ze clovek nemel nejlepsi pocit, kdyz na ni vstupoval. No a protoze uz se blizil vecer, jeli jsme jeste rychle stihnout mistni trziste, v podtate typicke jihoamericke, prevlada ovoce vseho druhu, maso visici na hakach a pak vsechno mozne i nemozne….s nekolika otevrenyma kuchynkama s levnym a dobrym menú o trech chodech. Vecer Paola sla za se svym kolumbijcem na “kafe”. Ono je tezke se jich pak zbavit…..
8.5.2012 San Augustin
Dneska nas cekalo hlavni archeologicke naleziste, kousek od mesta. Celkem obdobne sosky, akorat ve vetsim arealu, zaujalo me jedno stvoreni s chobotem a nakonec hlavne Bosque de los Statues, kde byli sosky normalne venku podel cesty dzungli, takze mnohem lepsi atmosfera, celkem prohlidka asi na tri hodiny….Po navratu do mesta jsme cekali na zpravy o mojich botickach a cas jsme vyuzili k nakupum….lepe receno, posedl nas nakupni amok….po hodine jsem utrati rozpocet na dva dny a Pavla nebyla na tom o mnoho lepe, ale za jsme meli nekolik presentu a trochu obleceni, holt uz bylo treba kalhot a dokonce se zadarilo najit moji velikost, coz je vzdy problema, zejmena v Jizni Americe…
Nakonec zpravy zadne, rozhodli jsme se tedy jeste zustat, i tak jiz bylo pozde vecer a posledni busy odjizdeli az z druhe, blizke vesnice, coz jsme se dozvedeli taky az dnes vecer, jako obvykle podavane info neuplne…
A v noci jsme trochu svlazili volatko v mistnim obchode s mistnima kolumbijcema a dvema francouzi, jinde totiz nebylo uz v jedenact hodin otevreno.
9.-14.5. 2012 San Augustin
Tak copak se to vlastne stalo…oproti puvodnimu planu jsem zustal skoro o tyden dele. Hlavni duvod bylo zprvu cekani na zpravu od Carolinky, co se deje z mojima botickama. Jelikoz Pavla uz nemela mnoho dni nazbyt, rozhodla se jet sama do Cartageny na severu, ja bych mel prijet asi pres Cali, az budu vedet, kde je Carolinka….Den jsem si zkratil zevlovanim na hostelu a konverzaci s Manuelem, co porad hulil travu a delal prekrasne naramky z kamenu. A taky trochu konverzaci s krasnou Natalii, par pivek a vecer jeste jsme spolecne zasli na jedno….tentokrat tedy opravdu na jedno, neb byla unavena a ja nechtel sedet moc sam. Ovsem vecer se ukazalo vsechno jinak ohledne informaci o botickach….Carolinka totiz napsala, ze je vubec nema se sebou a jsou celou dobu na hostelu v Popayanu….takze Pavla, co tam byla se zeptat je mohla v podstate hned dostat a predejit tak vsem tem omylum v konverzaci, taky diky translatu na googlu, jez pouzivala Carolinka a kterej je dost chaotickej. Stacilo trochu mluvit spanelsky a nenechat se odbit, mohli jsme byt spolu dal a jet uz davno do Cartageny….Nakonec se to stalo osudnym, neb jsme se jiz nevideli….Ja totiz zustal jeste nekolik dni v San Augustinu.
Jeden den jsme se takhle prochazeli po okolnich kopcich, ja bez bot, nechtel jsem jit v pantoflich, takze bos pekne celej den…..krasa, vyhledy po malebnych vesnickach a navsteva mistnich, jak zijou, v malych chatrnych polodomeckach a polochatrcich….Take jsme videli krasneho zeleneho kolibrika. Vetsinou jsme se i ucili jazyky navzajem, rozhovory o vsemmoznem a vecery na verande v hamace, on porad tedy hulil, ja zase popijel pivko…..Jeden vecer jsem na namesti hral sachy s dvema mladiky az skoro do rana, obcas teda poradne sprchlo, ale vcelku bylo teplo. Dalsi vecer jsme zase sli na hippie seassion, misto kde jedna stara zenska mela komunitu, bydleli tu tulaci a “fetaci” z ruznych koutu, proste lidi kterych je Jizni Amerika plna, zivi se muzikou, ci poulicnim prodejem a jezdi z mista na misto, plus taky mix turista, co tu bud zustali na nekolik dni az tydnu, nebo jen projizdeji. Od jednoho dne me zacala pronasledovat jedna mistni cernoska, asi kolem 38 az 40 let, dostala cigaro a pak se vzdycky zjevila nekde, kde jsem byl a kdebyste ji vubec necekali, proste fantom, porad bud chtela pivo nebo cigara a jeste nas vsemozne spehovala, ze jsme museli i nekdy utect jako skolaci…
Jeden vecer jsme byli tancit sambu, sli s nami i lidicky z hostelu, kanadanka Kristina, co ji porad chtel balit Manuel, ale nepodarilo se. On totiz na ni mluvil spanelsky a ona nic nerozumela, v podstate na ni vsichni mluvili spanelsky a bylo jim uplne fuk, ze nerozumi a ona mluvila jen anglicky…ty lidi to nezajimalo, v podstate ji mlely hodiny neco do hlavy, at uz Manolo nebo jeho dva kamaradi. Blondynka je proste tady magnet, chlapi pak jsou uplne posedli….Dalsi vec, v Kolumbii je strasne moc motorek, oproti jinym statum, porad musite davat majzla, aby do vas nejaka nevrazila, je to asi jako poner aut a motorek u nas, akorat opacne. Nejkrasnejsi kombinace jsou hezke tmave krasky na motorce, to u nas nevidite….Tady je jich spousta. Nekdy ridi motorku i 13ti leta holka, az se divim, jestli se to muze….Nebo tri ctyri lidi…to je uplne normalni, klidne I male deti, samozrejme prilba je tu spise vyjimka nez pravidlo. No a na hostelu uz me maji za domaciho, Supermario je porad super, vzdycky krouti hlavou, kdyz mu rikam, ze jeste zustanu dalsi noc….a jeho pani mi zacala rikat Supertomas. Taky jsem byl teda znovu trosku nemocnej, dva dny hezky v postylce, stave se to nejak casto posledni dobou….Pavla nebude asi rada, vsechno se to nejak zasmodrchalo, takze uz ji asi neuvidim……
Nakonec je jeste vsechno proti, kdyz uz odjizdim neco se stane, jeden den nemam boty a cekam az otevrou, pak zas penize, bankomaty nefungujou celej vykend, takze nakonec jsem zavislej na par dolarech, co mam a na cekani do pondeli…A posledni den zas busy jedou jinak, tak pak cekam na krizovatce pres dve hodiny….Tohle misto me nechce pustit, to je jasny, je to jako magnet, ale nakonec uz sedim v buse po vice nez tydnu, smer Popayan….hnusna hrbolata silnice, zase hnusnej malej bus s zadnym mistem pro nozky a sedm hodin jizdy v nelidskych podminkach, moje nocni mura, pak se idvite, ze se mi uz nechce moc jezdit busikama, jako na zacatku, clovek cejti takovej velkej vnitrni odpor, pri predstave dalsi cesty….
14.-19.5.2012 Popayan
Tak hned dalsi zasek v Papayanu….Zacalo to zcela nevinne….Jdu do hotelu a majitel tady jeste neni, tak me poslou tady na roh, do jednoho obchodo bufetu. Ptam se asi peti lidi a nakonec tri chlapici v mem veku rikaji, zde musim cekat a at si dam s nima pivko, tak jsem teda po chvilce poslechl….Nakonec se vratil i muj chlapec z hostelu a mam svoji boticky, jen zaplatim smesnou cenu za vypujcene sandale a je vse ok, nakonec zustavam…..
Dalsi den tu potkavam jednoho jugoslavce, zije tu jiz 30 let, dela ridice….tak hned davame rec na rozdily v Evrope a tady, pak jeste na chvilku pijde jeho bolivijska exzena. Jmenuje se Milo, sympatak na prvni pohled….dalsi osoba je jeden argentinec, co se mota po nadrai a je trosku disorientovan, tak se ho ujimam a nakonec sharneme pokoj, aby to bylo levnejsi…zivi se muzikou na kytaru a fletnu, jeden z tech mnoha tulaku, co se svobodnou mysli a prazdnou kapsou procestujou velky kus zeme. A s blizicim se vykendem se me sance na odjezd znacne zmensuji….zbytek viz temne stranky….
20.5.2012 Cali, prejezd
Na programu je velky prejezd, asi zatim nejdelsi.....tri hodiny do Cali. Cali je mesto samby, ale jinak tu toho moc neni. Stravil jsem tu jen nekolik hodin na nadrazi, tesne jsme se minuli s Carolinkou.....ale byla moc daleko, takze uz nestihla prijet na terminal....asi uz se neuvidime. Ona chce jet pomaleji, ja nemam uz tolik casu.....tak sbohem puvabna chilanko! No a v sest vecer sup do semicama busu za 80 euro....a 27hodin do Cartageny, az k slunnemu Karibiku. Ani najist nam nedali, uroven dopravy je bohuzel schaize a ceny nehorazne vysoke.....No prvni pulku jsem uspesne prospal, druhou uz se nedalo, zaqs me chytlo koleno, v busech to je nejhorsi, stejne myslim, ze to mam z tech kostitrasu a nepohodli dalkovych prejezdu.....na schodech se to pak akorat zhorsilo....
21.5.2012 Cartagena
Prijel jsem az po osme vecer.....po kratkem rozhodovani jedu mestskym busem do centra....je to pekne daleko, nechapu proc maji terminal 15km od centra jako nejake letiste....Mistni Castillo slibuje uz v noci, ze tu bude pekne....osvicene na strmem kopci se cni nad mestem. Nakonec nachazim hostylek v centru za celkem prijatelnou cenu...smrdi to tu ale je tu vse potrebne a namesti na dosah. Rozhoduji se prozkoumat nocni zivot mesta...
22.-25.5.2012 Cartagena
Libi se mi tu....Akorat je tu pekelne vedro, nebezpecne....Nakonec jsme byli i rano se koupat v Atlantiku, prijemne v techto teplotach...ono se tu ani nic moc jineho delat neda....relax, slunce anebo pres den lezet v pokoji s klimatizaci....ale nakonec se to tu musi prozkoumat, takze musim vydrzet a trpet jako pravy turista v pekelne vyhni.....posledni den vyrazim prozkoumat hrad a okoli....Jinak uz tu mam par znamych....Na plazi jsme se koupali s Carlosem a dvema kolumbijkama, bohuzel Carlos je zavislej na koksu, dokonce ho i zavreli na noc....Ja mu rikal, at to netaha sebou....Ono totiz tady policie kontroluje vsechny kolem...me kontrolovali uz trikrat za tri dny, takze rada je.....nikdy nemejte nic u sebe, nestoji to za to....kolumbijci totiz berou koks v podstate vsichni, poznate to jak si utiraji porad nosy a frkaj....legrace....a taky vas denne oslovi asi tak padesat lidi, jestli nechcete drogy at uz marihuanu nebo kokain nebo jeste nejake dalsi, co ani neznam....Me se libi poznavat lidi, zjistil jsem, ze je to super, senzmovat se s mistnimi, studovat jejich osudy a udelate si nejlepe obrazek o kazde zemi....Je to tim, ze uz nemam takovou touhu po pamatkach a prirodnich ukazech, jsem vice unaven a vice zkoumam prostredi a lidi....Hlavne v Kolumbii to je jednoduche, vsichni jsou otevreni pratelstvi, usmevavi a muzete se ptat na cokoliv.....nadhera....Takhle si tu popoivdam se dvema policajtama na motorce asi hodinu....Pak dva prodavaci parku, zjistuju jejich platy, rodiny, nazory, vsechno....Jeden z nich Manuel mi priblizil prumerny platy a zivot s rodinou tady.....Platy jsou skoro stejny jako u nas a ceny trochu nizsi, hlavne jidlo je levnejsi, jinak doprava a alkohol jsou drazsi. Kolumbie neni az tak levna.....Nejsou tu zadne socialni jistoty, kdyz nemate praci a penize, chcipnete.....nebo musite na ulici....Je tu hodne prostitutek, hlavne v centru, jsou to vetsinou matky deti, bez otcu.....chlapi tu maji mentalitu totiz jen uzivat a o svoje deti se prevazne nestaraj...Spousta z nich maji dve tri deti nekde po Kolumbii a nezajem.....zivot je tu pro spise jedna velka party....Samozrejme ne vsichni.....Manuel treba ma 4 deti a stara se....Jinak me teda zas policie okradla pri prohlidce...ale bavte se s nima. Fakt nevim, jak to udelal, ja jeste mel penize v ruce, koukam na nej, on je prohlizi prede mnou a nejakym kouzlem mi stocil 20 euro....A to jsem si daval pozor a nemel ani pul piva....tak nechapu....Podruhe jsem uz dal nejdriv penize Carlosovi, nechal se prohlednout a pak on to same....nebo jsem jim rekl, ze chci jet na stanici, ze nemam dobre zkusenosti....oni jsou tady v pohode, vsechno tohle je v pratelskem duchu a s usmevem a s vtipkama z obou stran. U nas jsou policajti proti temhle nelidove, vsak vime, hledaji jen proc jste nekde neco udelali spatne...Tady kdyz neco nesmite, tak vas pratelsky upozorni a nechaji jit, nebo jeste trpelive vysvetli....Delaj jen svou praci ,vzdy vam ochotne poradi, dokonce klidne volaji 10 az 15 minut, aby vam zjistili informace...u nas nevidane! Taky nas kontrolovali trikrat v busech....To proste zastavi autobus, vsichni vyjdou ven, prohlednou zavazadli, prosacujou lidi, vnitrek a zas se jede dal....Vetsinou 4 az 5 chlapiku se samopalama....to jeste kvuli drogam a zbranim, vycistilo se to tu hodne od gueril a banditu, ale je to za tuto cenu, clovek musi byt trpelivy.
25.-30.5.2012 Cartagena, Volcano
Tak dneska tu zrovna polemizuji nad puvodnimi plany a skutecnosti….jak moc se zmenilo. A jak moc jsem se zmenil ja. Stal se ze me povalec a lenoch….co vyhledava spise plaze, vali se a potlouka se v noci po ulicich a misto objevovani prirody se venuje spise poznavani ulice a lidi ve meste. Uz chybi ten prvotni elan a zapal, cas ubyha rychle a navrat se blizi. V Cartagene je krasne stare mesto, plne kolonialnich pestrobarevnych budov a kostelu, musei I lodi v pristavu. Mezi novym a starym mestem se tyci pevnost San Felipe de Barajo, cela z kamene a s plna del namirenych na vsechny strany. Ovsem to nesnesitelne vedro, vedro, vedro……uplne z vas leje uz po par minutach na ulici. Clovek musi opravdu vystihnout den na prochazku. Jinak centrum plne podivnych existenci, povalecu vseho druhu, prostitutek, fetaku a prodavacu vsech moznych veci a pochutin, at jiz ve dne, ci v noci…..take spousta motorek. Kolem centra se nachazi velmi siroky, nekolikakilometrovy pas obydli, plnych spiny a odpadku. Je tu straslivy bordel. Barevne domky, ci spise polodomky a chatrce, jsou obyvane rodinami o nekolika clenech, proste klasicke slumy. Me se podarilo se do jedne rodiny podivat. Stravil jsem tu den a noc s mistnimi. Cela rodinka mela starsi tlustou matku, hlavu rodiny a pak deti s detmi, ci bez. Nejmladsi syn mel 16 let, ale uz celkem mocne nasaval. Nejmladsi dcera kolem 12 let na me koukala jako na zjeveni, asi nikdy jeste nevidela gringa, prostredni s jednim deckem se zivila prostituci a poulicnimi kradezemi, dalsi dcera s 4 detmi se starala o domacnost. To vse ve dvou mistnostech a malem dvorku, kolem jilovita ulice plna odpadku a hrajicich si deti. To se musi zazit, tezko se tahle zkusenost popisuje….Me prijali celkem pratelsky, vyptavali se na vse mozne a ja jich tez, takze jsem se hodne dozvedel i o jejich vsednim zivote a osudech. Pravda je, ze trosku me navstevy vyuzili a nechali se pohostit, ale za celkem prijatelne ceny, tady se zilo opravdu skromne. Meli me tu dost jako atrakci, ze i sousede zvedave pokukovali a deti se sbihali.
Dalsi den jsem stravil vicemene povalovanim na plazi s jednim brazilcem Augustem, uzivali jsme slunce a pohledu na koupajici se krasky a popijeli mistni drinky. Plaze jsou tu ve stinu novostavby, hlavne modernich mrakodrapu, predevsim hotelu, hodne mi pripominaji stredomorskou atmosferu. Taky se tu potuluje rada prekupniku a takzvanych maserek, takze vas porad nekdo oslovuje a snazi se neco prodat. Koupil jsem nejake naramky z musli, jinak jsou to vetsinou tretky a bizuterie, mistni si cenove stejne nemohou nejake drahe sperky dovolit.
Vecer se mi stal jeden neprijemny akcident, kdyz me jeden typek otravoval, ze pry mu dluzim penize….nehorazna drzost, oni me tu totiz za tech par dni omrkli a jsou cim dal drzejsi…..no, otravoval, ze jsem na nej uz zacal durazneji, ale on ne, ze aspon at mu dam neco, tak jsem ho nakopl do kouli. Nevim, kde se to ve me vzalo, asi uz jsem mel dost toho vecneho skemrani a otravovani na ulicich a cise proste pretekla a ten nebohy muz to odnesl….nebohy tedy urcite nebyl. Zhroutil se k zemi a zacal hulakat na sve kumpany, ze je napaden, at mu jdou pomoc…..jen jsem zahledl, jak se dve tri individua zdvihaji z okolnich vchodu, kde obycejne zevlujou a uz jsem mastil do hostelu….nastesti jen par metru opodal….Bude cas odtud vypadnout…..
Jeste jsem tu mel jeden vylet na bahenni vulkan. Je to vlastne Vrchol sopky plny bublajiciho bahna. Kolem pekne vyhledy na palmy, chatrce s obcerstvenim a zaliv. Tenhle kuzel je vlastne ztvrdle, zaschle bahno a na samem vrcholku je hrdlo, kde to porad klokota. Dnes vyuzivane jako atrakce pro koupele turistu. Neni to nijak velek, jen asi 8 krat 8 metru siroke, ale je to ohromna legrace. Nemuzete se postavit, jak vas to nadnasi, musi vas nekdo otocit jako kacu, pak se jentak houpete a nedosahnete na dno, kolem bubla bahynko. Hezke je sledovat polonaha zenska tela, obalena bahnem, je to sexy….bohuzel jsem nemel sebou nikoho s kym sve nadseni sdilel, takze jsem se musel spokojit s pohledy na druhe, jak se otiraji a zase mazou blatem. Delaj tu I masaze, pak cely od bahna bezite dolu k jezeru, kde se vas snazi omyt mistni devy, samozrejme zase za poplatek. Take jsem zaregistroval, ze ti nevdecnici uchylni, masirujou mlade slecny dvakrat tak dlouho jako ostatni ,za stejnou cenu!
31.5. 2012 Santa Marta
Dnes se toho moc v podstate nedelo…..dlouhy prejezd do Santa Marty, tedy puvodne jsem chtel az do NP Tayrona, lec….clovek mini, Kolumbie meni…..V buse nas bylo jen nekolik turistu, k memu prekvapeni I kanadanka Kristina ze San Augustinu….ja ji tedy nepoznal, jen jsem si nebyl jist….nakonec teda ostuda, jeste jsem se zeptal na jmeno, osel….To je tak, kdyz je vedro a snazite se prospat cestu zkrouceni v busiku a nekdo vas probudi a rika cau!....No mela uz nove kumpany, misto francouze Benita, ale nakonec jsem se rozhodl k nim nepripojit ac mi nabizeli slecny abych jel s nimi do centra…..Ono me totiz vyhodili v Santa Marte az v 6 vecer, kvuli zacpam a bus kterej odjizdel me tam nechal stat, ze prej bud zaplatim znovu do Tayrony nebo nejedu. Tak jsem si rekl, ze nejedu a ubytoval jsem se v prijemnem hotylku u nadrazi, nakoupil v market ovoce a preziral se svym oblibenym mangem a maracuyou. Stejne je potreba zitra vyridit banku a penize pro Venezuelu, pak uz chci jet rovnou dal. Mam tam uz spicha s cechem Martinem, tak jsem zvedav.
1.6.2012 Santa Marta, Tatanga
Dnes je hlavni ukol najit banku, vybrat dost penez na Venezuelu. Bohuzel se to ukazalo o dost slozitejsi, nez by se zprvu zdalo. Do centra jsme pohodlne dojel mestkym mikrobusem, taxi je pro ty, co maji hodne penez. Namesti San Francisco jsem taky nasel, celkem vsedni jihoamericke namesti s bilim kostelem a par prumernymi budovami v koloialni architecture. Kolem dokonce tri banky a strasny vedro. V bankach je nastesti prijemna klimatizace, takze I pri cekani 20 minut na prepazku je tu lepe. Trefil jsem az tu treti….akorat nanestesti jim prave spadl system. Ale intuice mi nedala a neveril jsem ochrance a radeji se zeptal. Tak mozne to je, nicmene v druhee pobocce za rohem…tady dalsich 20 minut a poslali me do treti, kde ovsem byla poledni pauza. Takze jsem se prosel alespon centrem a pak po plazi. Plaze jsou krasne bile, piskove, kolem palmy s kokosy. Cela zatoka vytvari pekne panorama s pristavem a skladistem na jedne strane a honosnymi vyskovymi hotely na druhe. Nad obema se tyci zelene kopce doladujici celou atmosferu. Vsude mozne tu prodavaji lemonade z pravvych limetek a ledem, osvezujici v tehle teplotach. Na jednom z namesticek jsem potkal venezuelce z hostelu, kolem 55, ale upovidaj a pratelskej, tak jsme zasli na kafe, ja vyzvidal info a bavil se jeho bodrym humorem…..na ulici oslovoval dost lidi, jen tak, hlavne teda slecny a poslouchat rozhovory byla legrace. Nakonec jsme se domluvili, ze vecer pojedem spolu do Tatangy, maleho letoviska kousek odtud navazujiciho na Tayronu. Nakonec mi v bance nedali ani dolary, takze jen 3 miliony pesos, s trochou stesti je snad vymenim na hranicich….
Vecer jsem stravil Gabrielem, puvodne argentinec, prosli jsme si malebnou zatoku Tatanga a stravili par hodin navstevou baru a veceri….vse pri trech malych pivech, ale zabava za deset….
Vecer jsem stravil Gabrielem, puvodne argentinec, prosli jsme si malebnou zatoku Tatanga a stravili par hodin navstevou baru a veceri….vse pri trech malych pivech, ale zabava za deset….
2.6.2012 Rodadero, Santa Marta
Jakoze nemiluju moc plaze, tak dnes jsem si to uzil uplne super den. Holt clovek se casem meni a tohle byl prijemny relax. S Gabrielem jsme tu zamluvili stan s lehatky, voda az moc tepla, kolem krasne slecny, studene pivecko, proste idylka. Jen me teda prekvapil svoji lehkomyslnosti, kdyz jsem mu rikal, abysme hlidali veci, ja fotak a nase saty s penezma. No, nakonec ja vse nosil sebou snad az do vody a on nechal kalhoty hodinu bez dozoru, kdyz jsme sli na trziste….a ukradli mu 100 tisic, coz je asi tisic korun….pouceni….vedle nas se rozvalily tri krasky a samozrejme Gabriel si sel hned k nim postezovat, tak jsme pak s nima stravili zbytek odpoledne. Ta nejhezci, se strasne krasnym zadeckem mi jeste zapozovala na par fotek pro Playboy…. Nakonec bohuzel museli vecer odjet do Bogoty, takze jsme sli jen do mistniho karaoke, dali si dve pivka a tot vse….vlastne jeste musim zminit jeho cekani na pizu….Jsem tlustej, takze nepotrebuju jist…..pokr. viz Venezuela....