20.9.2012 Lumbini
V Ghorathpuru jsme se prilis nezdrzeli, jen co jsme odehnali pred
nadrazim houfy nahanecu a riksaru, naskocili jsme na prvni bus jedouci smer
hranice. Jeli jsme asi dve hodinky namackany v nesnesitelne malem prostoru, v
techto pripadech je nejlepsi celou tu hruzu prospat, coz mam jiz natrenovano z
predchozich cest. Hranice nas privitala kolonou nakladaku cekajicich na
odbaveni, zejmena nepalskych a to hlavne Nepal Petrol….krasna auta jak ze
sedmdesatych let, pestrobarevne pomalovana s typyckymi cumaky v predu. Prechod probehl hladce, je zde
jaksai brana s napisem “welcome in Nepal”a jinak nic. Pred a za je celnice, kde
vam celkem rychle daji razitko, respective na nepalske strane vizum, pro nas na
15 dni za 25 dolaru. Mesicni stoji 40. Takze to budem muset stihnout ve dvou
tydnech, ale celkem by nam to melo stacit. Nepal nas privital mixem
indoevropske a asijske rasy, asi tak pul napul, alespon pri hranicich. Musim
rici, ze asijati nam byli od pohledu sympatictejsi….Najedli jsme se v mistnim
guesthousu, konecne zmena oproti curry stylu indicke kuchyne, ktereho jsem mel
opravdu uz pokrk. A to curry miluju. Z huby me tu udelali plechovou troubu.
Pravdepodobne jsem takove mnozstvi chilli nesnedl za celej svuj predchozi
zivot, jako zde za tri tydny. Meli jsme tezke dilema, kam pokracovat dale.
Nakonec jsme se rozhodli spontanne pro nejblizsi cil, Lumbini. Misto kde se
narodil Budha, slibovalo nekolik desitek klasteru. K nasi obrovske radosti byl
mikrobusik plny a nas nalozili spolecne se zavazadly nahoru na strechu. Krasny
zazitek! Netrval ovsem vubec dlouho, neb nas po nekolika kilometrech zastavil
policista a prikazal se namackat spolecne s dalsi masou lidi dovnitr. Ubytovali
jsme se u celkem nesympatickeho inda, slibovany internet kupodivu
nefungoval….Nedbaje na jeho rady o pronajmuti kola, samozrejme u nej, jsme se
vydali pesky do arealu budhistickych klasteru. Krasna trihodinova prochazka az
do soumraku. Klasteru je zde nekolik desitek, ztezi se daji stihnout vsechny.
Zajimave je misto budhova narozeni, jedine se vstupem a pak krasne veceni
odlesky v hladine mistnich rybnicku, jez se tu propletaji mezi chramy.Celkem
stoji za navstevu a alespon jsme nezabili cely den jen dopravou.
nadrazim houfy nahanecu a riksaru, naskocili jsme na prvni bus jedouci smer
hranice. Jeli jsme asi dve hodinky namackany v nesnesitelne malem prostoru, v
techto pripadech je nejlepsi celou tu hruzu prospat, coz mam jiz natrenovano z
predchozich cest. Hranice nas privitala kolonou nakladaku cekajicich na
odbaveni, zejmena nepalskych a to hlavne Nepal Petrol….krasna auta jak ze
sedmdesatych let, pestrobarevne pomalovana s typyckymi cumaky v predu. Prechod probehl hladce, je zde
jaksai brana s napisem “welcome in Nepal”a jinak nic. Pred a za je celnice, kde
vam celkem rychle daji razitko, respective na nepalske strane vizum, pro nas na
15 dni za 25 dolaru. Mesicni stoji 40. Takze to budem muset stihnout ve dvou
tydnech, ale celkem by nam to melo stacit. Nepal nas privital mixem
indoevropske a asijske rasy, asi tak pul napul, alespon pri hranicich. Musim
rici, ze asijati nam byli od pohledu sympatictejsi….Najedli jsme se v mistnim
guesthousu, konecne zmena oproti curry stylu indicke kuchyne, ktereho jsem mel
opravdu uz pokrk. A to curry miluju. Z huby me tu udelali plechovou troubu.
Pravdepodobne jsem takove mnozstvi chilli nesnedl za celej svuj predchozi
zivot, jako zde za tri tydny. Meli jsme tezke dilema, kam pokracovat dale.
Nakonec jsme se rozhodli spontanne pro nejblizsi cil, Lumbini. Misto kde se
narodil Budha, slibovalo nekolik desitek klasteru. K nasi obrovske radosti byl
mikrobusik plny a nas nalozili spolecne se zavazadly nahoru na strechu. Krasny
zazitek! Netrval ovsem vubec dlouho, neb nas po nekolika kilometrech zastavil
policista a prikazal se namackat spolecne s dalsi masou lidi dovnitr. Ubytovali
jsme se u celkem nesympatickeho inda, slibovany internet kupodivu
nefungoval….Nedbaje na jeho rady o pronajmuti kola, samozrejme u nej, jsme se
vydali pesky do arealu budhistickych klasteru. Krasna trihodinova prochazka az
do soumraku. Klasteru je zde nekolik desitek, ztezi se daji stihnout vsechny.
Zajimave je misto budhova narozeni, jedine se vstupem a pak krasne veceni
odlesky v hladine mistnich rybnicku, jez se tu propletaji mezi chramy.Celkem
stoji za navstevu a alespon jsme nezabili cely den jen dopravou.
21.9.2012 Nayanargath
Tento den jsme se stali obeti naprosto pomale dopravy v Nepalu.
Jen dostat se z Lumbini asi 20km
nam trvalo skoro dve hodiny. Dalsi bus smer NP Chitwan, kam jsme meli namireno
se kodrcal nesnesitelne dlouho a do Nayangarthu jsme dojeli az odpoledne.
Nayangarth je od Chitwanu asi 20 km, rozhodli jsme se vzhledem k nizsim cenam
prenocovat zde a vyjet casne rano. Celkem tu neni nic zajimaveh k videni. Za
zminku stoji, ze oproti Indii je Nepal o mnoho cistejsi. Ne ze by tu nebyly
odpadky a smrad, asijska mentalita je tez patrna, ale je zde videt velka snaha
o zachovani cistoty na ulicich, jsou zde alespon bedny na bordel nebo hromadky,
jez se kazdy den uklizeji. Opravdu s Indii se neda srovnavat, zde je videt, ze
kdyz je vule vse je mozne….Budiz hanba Indii v tomto smeru. Jeste zminim nasi
navstevu mistni restaurace…..Obsluhoval nas sympaticky chlapik, velmi ochotny,
Verca se rozhodla podarovat jeho synka svyma botama, jez nestastne pribalila
navic, ostatne jako dalsich asi 10kg veci. Jidlo celkem chutnalo, byli jsme
spokojeni, ovsem jen do doby nez ten drzy zlodej nauctoval o pulku vyssi ceny,
jez narychlo prepsal v menu. Nez mi vubec doslo, co se stalo, vyvlekla me Verca
na ulici, kde jsem zacal nehorazne klit na hlavu toho vydriducha….o to vice,
sic me za par minutek po jeho skvelem jehnecim dostihly zazivaci potize, jez
odezneli az na druhy den….mel nam k uctu pribalit alespon rolecku toaletniho
papiru….
Jen dostat se z Lumbini asi 20km
nam trvalo skoro dve hodiny. Dalsi bus smer NP Chitwan, kam jsme meli namireno
se kodrcal nesnesitelne dlouho a do Nayangarthu jsme dojeli az odpoledne.
Nayangarth je od Chitwanu asi 20 km, rozhodli jsme se vzhledem k nizsim cenam
prenocovat zde a vyjet casne rano. Celkem tu neni nic zajimaveh k videni. Za
zminku stoji, ze oproti Indii je Nepal o mnoho cistejsi. Ne ze by tu nebyly
odpadky a smrad, asijska mentalita je tez patrna, ale je zde videt velka snaha
o zachovani cistoty na ulicich, jsou zde alespon bedny na bordel nebo hromadky,
jez se kazdy den uklizeji. Opravdu s Indii se neda srovnavat, zde je videt, ze
kdyz je vule vse je mozne….Budiz hanba Indii v tomto smeru. Jeste zminim nasi
navstevu mistni restaurace…..Obsluhoval nas sympaticky chlapik, velmi ochotny,
Verca se rozhodla podarovat jeho synka svyma botama, jez nestastne pribalila
navic, ostatne jako dalsich asi 10kg veci. Jidlo celkem chutnalo, byli jsme
spokojeni, ovsem jen do doby nez ten drzy zlodej nauctoval o pulku vyssi ceny,
jez narychlo prepsal v menu. Nez mi vubec doslo, co se stalo, vyvlekla me Verca
na ulici, kde jsem zacal nehorazne klit na hlavu toho vydriducha….o to vice,
sic me za par minutek po jeho skvelem jehnecim dostihly zazivaci potize, jez
odezneli az na druhy den….mel nam k uctu pribalit alespon rolecku toaletniho
papiru….
22.9.2012 NP Chitwan
Kvuli nestastne mistni doprave, kde se ceka az se busik zcela
zaplni a to i klidne hodinu, jsme dorazili do parku az v deset. Pozde akorat,
aby jsem nestihl ranni slonni safari. Nakonec jsem se rozhodl pro pesi
ctyrhodinovou prochazku parkem spolecne s projizdkou kanoi. Bylo to trochu na
mistni pomery drazsi, nicmene v prepoctu porad za nejakych 25 euro. Nejprve jsme se ovsem vydali na
elephant bathing…koupani slonu. Tak jsem si zprvu myslel. Budem pozorovat
koupajici se sloniky, ale vse bylo jinak….nez jsme se rozkoukali, posadil nas
krotitel na sloni hrbet a pak se zvire vydalo do reky nabirajice vodu do chobotu
a posleze strikajice nahoru na nas. K memu zdeseni vedel nas vyklopil slon sve
pasazerky primo do vody, z cehoz jsem usoudil, ze I nas to nemine a zacal co
nejrychleji hledat pas a penezenku. Podarilo se mi oboje hodit na breh,
pas ovsem dost nesikovne zapadl do blata. Ale to uz se nase slonice naklonila a
leteli jsme oba do reky. Cely proces se opakoval jeste jendou, byla to naramna
svanda. Sloni byli krasni, chloupky jak rezave dratky, smutne oci a tlapy
podobne beranidlu. Po koupeli jsme se rozdelili, Verca totiz na pesi trek
nechtela a vidala se sama do sloni farmy, pozorovat male slunatka. Ja se svymi
dvema pruvodci vyplul po rece dolu v drevene kanoi, ktera nebudila prilis
duvery, byla vyrobena z mkmene stromu a okraje vycnivaly jen nekolik centimetru
nad hladinu. Ale projeli jsme nas usek bezpecne, bohuzel az na dva slony v
rakosi, jsme nic nevideli. Pak nastala druha faze zkoumani parku, pesi tura
dzungli a vysokou travou. V tento cas je velmi tezke najit nejake zvire, jelikoz
trava dorusta do vysky az nekolik metru a poskytuje prirozenou ochranu
zivocichum. V dzungli jsme spatrili nekolik opicek a jelenu, az skoro ke konci
putovani nas navedli jini pruvodci k nosorozcum. Pasli se na okraji bahniste a
travy, majestatne kolosy. Ovsem kouzlo zahy pominulo, Nebot dorazila velka
skupina japoncu a nase nosorozce vyplasila, takze se mi stezi podarilo udelat
par fotek. To nejlepsi nakonec,
jak se rika, jeste jsme u reky videli pekneho krokodyla z rodu kajmanu a pri
navratu pres reku maleho nosorozcika. Okamzite po pristani jsme se k nemu
vydali. Byl napul ochocen, jelikoz po napadeni tygrem, ho opustila matka a
starali se o nej zrizenci z parku. Necha se i pohladit a krmit, nastesti jsme tu
byli sami, bez ostatnich turista. Jmenoval se Jorge a clovek se nad nim uplne
rozplyval. Na cumaku mel jeste sram po tygrich sparech. Prochazku jsme hodnotil
pozitivne, videl jsem, co jsem touzil videt, je fakt, ze v obdobi jara, kdy je
trava nizka, tu musi byt naprosto uzasne pozorovani divoke zvere. Vecer jsme naskocili spolecne do bus una Nayangarth a posleze i do
Pokhary.
zaplni a to i klidne hodinu, jsme dorazili do parku az v deset. Pozde akorat,
aby jsem nestihl ranni slonni safari. Nakonec jsem se rozhodl pro pesi
ctyrhodinovou prochazku parkem spolecne s projizdkou kanoi. Bylo to trochu na
mistni pomery drazsi, nicmene v prepoctu porad za nejakych 25 euro. Nejprve jsme se ovsem vydali na
elephant bathing…koupani slonu. Tak jsem si zprvu myslel. Budem pozorovat
koupajici se sloniky, ale vse bylo jinak….nez jsme se rozkoukali, posadil nas
krotitel na sloni hrbet a pak se zvire vydalo do reky nabirajice vodu do chobotu
a posleze strikajice nahoru na nas. K memu zdeseni vedel nas vyklopil slon sve
pasazerky primo do vody, z cehoz jsem usoudil, ze I nas to nemine a zacal co
nejrychleji hledat pas a penezenku. Podarilo se mi oboje hodit na breh,
pas ovsem dost nesikovne zapadl do blata. Ale to uz se nase slonice naklonila a
leteli jsme oba do reky. Cely proces se opakoval jeste jendou, byla to naramna
svanda. Sloni byli krasni, chloupky jak rezave dratky, smutne oci a tlapy
podobne beranidlu. Po koupeli jsme se rozdelili, Verca totiz na pesi trek
nechtela a vidala se sama do sloni farmy, pozorovat male slunatka. Ja se svymi
dvema pruvodci vyplul po rece dolu v drevene kanoi, ktera nebudila prilis
duvery, byla vyrobena z mkmene stromu a okraje vycnivaly jen nekolik centimetru
nad hladinu. Ale projeli jsme nas usek bezpecne, bohuzel az na dva slony v
rakosi, jsme nic nevideli. Pak nastala druha faze zkoumani parku, pesi tura
dzungli a vysokou travou. V tento cas je velmi tezke najit nejake zvire, jelikoz
trava dorusta do vysky az nekolik metru a poskytuje prirozenou ochranu
zivocichum. V dzungli jsme spatrili nekolik opicek a jelenu, az skoro ke konci
putovani nas navedli jini pruvodci k nosorozcum. Pasli se na okraji bahniste a
travy, majestatne kolosy. Ovsem kouzlo zahy pominulo, Nebot dorazila velka
skupina japoncu a nase nosorozce vyplasila, takze se mi stezi podarilo udelat
par fotek. To nejlepsi nakonec,
jak se rika, jeste jsme u reky videli pekneho krokodyla z rodu kajmanu a pri
navratu pres reku maleho nosorozcika. Okamzite po pristani jsme se k nemu
vydali. Byl napul ochocen, jelikoz po napadeni tygrem, ho opustila matka a
starali se o nej zrizenci z parku. Necha se i pohladit a krmit, nastesti jsme tu
byli sami, bez ostatnich turista. Jmenoval se Jorge a clovek se nad nim uplne
rozplyval. Na cumaku mel jeste sram po tygrich sparech. Prochazku jsme hodnotil
pozitivne, videl jsem, co jsem touzil videt, je fakt, ze v obdobi jara, kdy je
trava nizka, tu musi byt naprosto uzasne pozorovani divoke zvere. Vecer jsme naskocili spolecne do bus una Nayangarth a posleze i do
Pokhary.
23,9.2012 Pokhara
V nasem mrnavem nocnim busiku se vytvorila uzasna atmosfera.
Hrala zde hlasite nepalska musika, plakalo novorozene a ja jeste s jednim
nepalcem jsme tleskali do rytmu a provadeli ruzne minitanecky….vse za svitu
cervene zarovky a drkotani po rozbite silnici. Dojeli jsme v dve rano, narychlo
se nechali premluvit jednim nahanecem a odvezt do hotelu, kde se nam zdala cena
celkem prijatelna. K nasi nevoli pon as ridic chtel dalsich tri sta rupii za
taxi….nastalo typicke handrkovani asi 20 minut, nacez se zlostne spokojil jen s
dveste…Nasi prvni starosti druhy den bylo najit turistickou kancelar, kde
vydavaji permity na treky a vstupenky do NP Anapurna. Celkem jsme vytopili pres
30 eur kazdy. Na doporuceni jsme nakoupili nejake zasoby cokolady a cinskych
polivek sebou, coz se nakonec ukazalo jako vice nez prozretelne, neb v horach
stoji vse tri az petkrat tolik. Odpoledne jsme vystoupali asi hodinovou strekou
do prudkeho krpalu az k pagode miru. Bile budhisticke vezi na kopci cnicim nad
mestem. K nasemu nadseni se tu objevilo i nekolik mnisek, zcela holohlavych, ze
jsme ani zprvu nerozeznali pohlavi….Taky se tu mihl jeden urostly mnich, hezky
muz, zvlaste Verce se vela pacil….Po ceste zpet jsme jeste prosli kolem
Dabelskeho vodopadu, ktery tedy ne
Hrala zde hlasite nepalska musika, plakalo novorozene a ja jeste s jednim
nepalcem jsme tleskali do rytmu a provadeli ruzne minitanecky….vse za svitu
cervene zarovky a drkotani po rozbite silnici. Dojeli jsme v dve rano, narychlo
se nechali premluvit jednim nahanecem a odvezt do hotelu, kde se nam zdala cena
celkem prijatelna. K nasi nevoli pon as ridic chtel dalsich tri sta rupii za
taxi….nastalo typicke handrkovani asi 20 minut, nacez se zlostne spokojil jen s
dveste…Nasi prvni starosti druhy den bylo najit turistickou kancelar, kde
vydavaji permity na treky a vstupenky do NP Anapurna. Celkem jsme vytopili pres
30 eur kazdy. Na doporuceni jsme nakoupili nejake zasoby cokolady a cinskych
polivek sebou, coz se nakonec ukazalo jako vice nez prozretelne, neb v horach
stoji vse tri az petkrat tolik. Odpoledne jsme vystoupali asi hodinovou strekou
do prudkeho krpalu az k pagode miru. Bile budhisticke vezi na kopci cnicim nad
mestem. K nasemu nadseni se tu objevilo i nekolik mnisek, zcela holohlavych, ze
jsme ani zprvu nerozeznali pohlavi….Taky se tu mihl jeden urostly mnich, hezky
muz, zvlaste Verce se vela pacil….Po ceste zpet jsme jeste prosli kolem
Dabelskeho vodopadu, ktery tedy ne
24.-27.9.2012 Anapurna trek
Na dvakrat jsme museli
presedat busem az do zacatku naseho vyhlednuteho treku, Naya Pulu. Vesnicky v
krasne zelenem udoli a vzpinajicimi se horami kolem. Krasne misto plne vsemozneho dobytka, chysi a barevnych domecku, s
ryze horskou atmosferou. Nabrali jsme smer, zaregistrovali se u
dvojnasobne kontroli a vyrazili udolim vzhuru. Dnesni den nemel byt nijak
narocny, asi kolem deseti kilometru a prevyseni 500 metru. Celkem rychlou chuzu
jsme to urazili za tri hodinky a ubytovali se v dalsi malebne vesnice o hodny
kus vyse. Obsluhovala nas sympaticka nepalka, trosku se jim nelibilo, ze mame
sve polevky, ale meli tu opravdu vysoke ceny, takze jsme se spokojili s cajem.
Nakonec nam stejne
nauctovali aspon 100 rupii za sprchu a deset procent navic za dane….holt hadejte
se….
Druhy den nas cekalo prevyseni skoro 1300 metru…pekne strme schody
z kamenu vedouci jakoby do nebe…Taky nam daly pekne zabrat. Pot z nas crcel
proudem, slunce palilo a nohy podklesavali. Nastesti je kolem spousty zurcicich
potucku se studenou vodou, kde je mozne namocit vlasy a oblicej. V zadnem
pripade nepit! Jam el nastesti pilulky na cisteni vody, takze jsme vzdy plnili
lahve a po hodince se dala voda pit. Ceny v kramkach a kioskach po ceste byly
asi petinasobne. My jsme ovsem byli pripraveni, sice tri dny na oriskach,
cokolade, polivce a par susenkach, ale zato za 3 eura na den….alespon se nam
vratila cena z listku a povoleni pro trekking. Ubytovani velmi levne, voda
kupodivu horka….to jsme privitali s velkou radosti, neb jsme nasakli potem, az
nam belaly kalhoty od soli. Taky nas postipali komari, jam el celou hrud,
ruce a nohy jak po nestovicich. To k tomu ale patri, cena za prekrasne
panoramata, prijemne lidi, dzungli a jedinecnou himalajskou
atmosferu.
Treti den mel byt den D. Vstali jsme uz v pet,
kvuli vychodu slunce a vyskrabali se dalsi spoustou schodu o 400 metru vys, az
na kopec Poon Hill, kde byla nadherna vyhlidka na cely masiv kolem Anapurny 8091
a Dhaulagiri 8172mnm. Kazdy den se cely obzor odkryva za usvitu a behem dvou
hodin je opet zahalen do mlhy a oblaku, nedy se ukaze cast jeste pozde vecer,
spise ovsem prsi. Pres den je horko a sucho. My meli stesti, prselo jen v noci,
chodili jsme i tak spat hodne brzo, jelikoz zde byly vesmes problemy i s
elektrikou, vypadky a dokonce posledni noc nesla vubec. Vyskrabali jsme se na
Poon Hill akorat pri rannich cervancich, ostre a zasnezene vrcholky osvetlovaly
pomalu slunecni paprsky jako nejaka svitilna. Bylo zde nechutne turista, vsude
tu poskakovali a cvakali aparaty. Ale kdo si pocka….Asi za hodinku i
nejvytrvalejsi zlutasove zmizeli a my tu temer osireli. Nechapu proc si nachali
lide ujit nejlepsi svetlo a klid, jez nastal. My ne. Zustali jsme asi dve
hodinky, pote jeste zapadli do perin, neb nas cekala nejvetsi tura, celkem asi
20km vesmes tezkym terenem. Kdo byl v horach, vi jake to je ujit 20km v kopcich
a prudkych sestupech, mezi kameny, koreny a za dusneho vzduchu dzungle a
spalujiciho slunce. Ale
krasna prochazka….strme udoli potoku s houpacimi mosty, vlidni vesnicane a
stylove chatrce. Kolem muly
nalozene zbozim a pohanene otrhanymi nepalci, vse se musi dopravovat kilometry
po horskych cestickach. Nakonec jsme celkem vycerpani dosli az do Gantruku,
naseho cile. Vybrali jsme jeden guesthouse s nadhernou vyhlidkou na protejsi
svahy zasnezenych Himalaji. Bohuzel nesla vubec elektrika, takze jsme po veceru
pri zapadajicim slunci sli celkem brzo do hajan. Ono v Nepalu to vubec je s tou
elektrinou na stiru….Vypinaji tu totiz z uspornych duvodu proud kazdy den na
sedm hodin. A pokazde v jinou dobu, takze vubec netusite, kdypak to uderi a v
kolik zas nabehne, ani sami mistni to nevi presne.
Ctvrty
den rano jsme jen ztezka sesli ze schodu, nicmene po par krocich se rozbolavele
nozicky znovu zahrali na provozni teplotu a mohli jsme vyrazit na posledni
usek. Ten se ukazal ne tak lehky,jak se zprvu zdalo….celkem ctyri hodiny
sestupu po kamennych schodech. Ke konci blizice se k Naya Pullu se cele okoli
nadherne zazelenalo a rozkvetlo v barvach….Kolem letalo spousa exotickych
hmyzacku, modre kobylky, motyli, cervene a oranzove vazky…nadhera. A tesne pred
vystupni kontrolou jsme videli nadherneho hada…typuji krajtu, dobre tri metry,
cela hneda, pekne se svijela podel zdi, bohuzel nam obema akorat keksla baterka
ve fotacich, nacez nam zustal alespon zrakovy prozitek. Ztezka jsme se
vydrapali do posledniho kopce az na silnici a ihned naskocili do busu smer
Pokhara. Vyhodil nas trosku
nesikovne v neznamem prostredi, takze jsme si jeste dali zbytecnou prochazku
Lakeside, kolem jezera a turisticke ctvrti. Jeden z mistnich nam tohle jezirko
velikosti vetsiho rybniku, prirovnal k mori….holt je videt, kterak se muze
odvijet predstava lidi, jez ziji cely zivot v uzavrenem svete.
presedat busem az do zacatku naseho vyhlednuteho treku, Naya Pulu. Vesnicky v
krasne zelenem udoli a vzpinajicimi se horami kolem. Krasne misto plne vsemozneho dobytka, chysi a barevnych domecku, s
ryze horskou atmosferou. Nabrali jsme smer, zaregistrovali se u
dvojnasobne kontroli a vyrazili udolim vzhuru. Dnesni den nemel byt nijak
narocny, asi kolem deseti kilometru a prevyseni 500 metru. Celkem rychlou chuzu
jsme to urazili za tri hodinky a ubytovali se v dalsi malebne vesnice o hodny
kus vyse. Obsluhovala nas sympaticka nepalka, trosku se jim nelibilo, ze mame
sve polevky, ale meli tu opravdu vysoke ceny, takze jsme se spokojili s cajem.
Nakonec nam stejne
nauctovali aspon 100 rupii za sprchu a deset procent navic za dane….holt hadejte
se….
Druhy den nas cekalo prevyseni skoro 1300 metru…pekne strme schody
z kamenu vedouci jakoby do nebe…Taky nam daly pekne zabrat. Pot z nas crcel
proudem, slunce palilo a nohy podklesavali. Nastesti je kolem spousty zurcicich
potucku se studenou vodou, kde je mozne namocit vlasy a oblicej. V zadnem
pripade nepit! Jam el nastesti pilulky na cisteni vody, takze jsme vzdy plnili
lahve a po hodince se dala voda pit. Ceny v kramkach a kioskach po ceste byly
asi petinasobne. My jsme ovsem byli pripraveni, sice tri dny na oriskach,
cokolade, polivce a par susenkach, ale zato za 3 eura na den….alespon se nam
vratila cena z listku a povoleni pro trekking. Ubytovani velmi levne, voda
kupodivu horka….to jsme privitali s velkou radosti, neb jsme nasakli potem, az
nam belaly kalhoty od soli. Taky nas postipali komari, jam el celou hrud,
ruce a nohy jak po nestovicich. To k tomu ale patri, cena za prekrasne
panoramata, prijemne lidi, dzungli a jedinecnou himalajskou
atmosferu.
Treti den mel byt den D. Vstali jsme uz v pet,
kvuli vychodu slunce a vyskrabali se dalsi spoustou schodu o 400 metru vys, az
na kopec Poon Hill, kde byla nadherna vyhlidka na cely masiv kolem Anapurny 8091
a Dhaulagiri 8172mnm. Kazdy den se cely obzor odkryva za usvitu a behem dvou
hodin je opet zahalen do mlhy a oblaku, nedy se ukaze cast jeste pozde vecer,
spise ovsem prsi. Pres den je horko a sucho. My meli stesti, prselo jen v noci,
chodili jsme i tak spat hodne brzo, jelikoz zde byly vesmes problemy i s
elektrikou, vypadky a dokonce posledni noc nesla vubec. Vyskrabali jsme se na
Poon Hill akorat pri rannich cervancich, ostre a zasnezene vrcholky osvetlovaly
pomalu slunecni paprsky jako nejaka svitilna. Bylo zde nechutne turista, vsude
tu poskakovali a cvakali aparaty. Ale kdo si pocka….Asi za hodinku i
nejvytrvalejsi zlutasove zmizeli a my tu temer osireli. Nechapu proc si nachali
lide ujit nejlepsi svetlo a klid, jez nastal. My ne. Zustali jsme asi dve
hodinky, pote jeste zapadli do perin, neb nas cekala nejvetsi tura, celkem asi
20km vesmes tezkym terenem. Kdo byl v horach, vi jake to je ujit 20km v kopcich
a prudkych sestupech, mezi kameny, koreny a za dusneho vzduchu dzungle a
spalujiciho slunce. Ale
krasna prochazka….strme udoli potoku s houpacimi mosty, vlidni vesnicane a
stylove chatrce. Kolem muly
nalozene zbozim a pohanene otrhanymi nepalci, vse se musi dopravovat kilometry
po horskych cestickach. Nakonec jsme celkem vycerpani dosli az do Gantruku,
naseho cile. Vybrali jsme jeden guesthouse s nadhernou vyhlidkou na protejsi
svahy zasnezenych Himalaji. Bohuzel nesla vubec elektrika, takze jsme po veceru
pri zapadajicim slunci sli celkem brzo do hajan. Ono v Nepalu to vubec je s tou
elektrinou na stiru….Vypinaji tu totiz z uspornych duvodu proud kazdy den na
sedm hodin. A pokazde v jinou dobu, takze vubec netusite, kdypak to uderi a v
kolik zas nabehne, ani sami mistni to nevi presne.
Ctvrty
den rano jsme jen ztezka sesli ze schodu, nicmene po par krocich se rozbolavele
nozicky znovu zahrali na provozni teplotu a mohli jsme vyrazit na posledni
usek. Ten se ukazal ne tak lehky,jak se zprvu zdalo….celkem ctyri hodiny
sestupu po kamennych schodech. Ke konci blizice se k Naya Pullu se cele okoli
nadherne zazelenalo a rozkvetlo v barvach….Kolem letalo spousa exotickych
hmyzacku, modre kobylky, motyli, cervene a oranzove vazky…nadhera. A tesne pred
vystupni kontrolou jsme videli nadherneho hada…typuji krajtu, dobre tri metry,
cela hneda, pekne se svijela podel zdi, bohuzel nam obema akorat keksla baterka
ve fotacich, nacez nam zustal alespon zrakovy prozitek. Ztezka jsme se
vydrapali do posledniho kopce az na silnici a ihned naskocili do busu smer
Pokhara. Vyhodil nas trosku
nesikovne v neznamem prostredi, takze jsme si jeste dali zbytecnou prochazku
Lakeside, kolem jezera a turisticke ctvrti. Jeden z mistnich nam tohle jezirko
velikosti vetsiho rybniku, prirovnal k mori….holt je videt, kterak se muze
odvijet predstava lidi, jez ziji cely zivot v uzavrenem svete.
28.9.2012 Pokhara, Kathmandu
Nozicky nas
jeste skarede bolely, kdyz jsme vychazeli na autobus do Kathmandu. Verca si
jeste po ceste stacila zahrat chvilku ping pong s jednim mistnim, kdyz jsme
mijeli venkovni stul u jezera. Bohuzel nemela proti zlutasovi prilis
sanci….Busik byl jedouci saunicka, z peti slibenych hidn se vyklubalo nakonec
skoro osm, a to v nepretrzitem drncani po highway, vybudovane za pomoci Cinske
Lidove republiky v roce 1973, jak nam sdelovalo hned nekolik ceduli behem jizdy.
Dojeli jsme az za tmy tmouci, zrovna nesla elektrika, takze mesto vypadalo
dosti podivne, az mysticky za svitu nekolika nouzovych svitilen a svetel
projizdejicich aut. Vsude desive tuny prachu, smogu a temnych stinu. Na
Vercu padla podivna uzkost. Vymkli jsme se taxikarum i neanglicky mluvicim
dohazovacum a snazili se najit ubytovani s wi-fi. Bylo nam sdeleno, ze v teto
ctvrti to je bez sance, v jednom miste nam ukazali pokoj, ktery tak smrdel
plisni a zatuchlinou, ze i trosku stisnena Verca odmitla. Ja musel jen
souhasit, neb takovou diru jsem videl ztezi dvakrat na svych cestach….Po par
minutach nam stesti pralo a nasli jsme super misto za dobrou cenu a kupodivu i
s wi-fi a strasne prijemnym majitelem. Podlehli jsme euforii a po veceri
konecne dopili Vercinu slivovicku. Nicmene nam to bylo malo, takze jsme to jeste doplnili dalsi lahvi
mistni nechutne whisky a to az do peti rano. Hlavnim tematem bylo hadani z
ruky….
jeste skarede bolely, kdyz jsme vychazeli na autobus do Kathmandu. Verca si
jeste po ceste stacila zahrat chvilku ping pong s jednim mistnim, kdyz jsme
mijeli venkovni stul u jezera. Bohuzel nemela proti zlutasovi prilis
sanci….Busik byl jedouci saunicka, z peti slibenych hidn se vyklubalo nakonec
skoro osm, a to v nepretrzitem drncani po highway, vybudovane za pomoci Cinske
Lidove republiky v roce 1973, jak nam sdelovalo hned nekolik ceduli behem jizdy.
Dojeli jsme az za tmy tmouci, zrovna nesla elektrika, takze mesto vypadalo
dosti podivne, az mysticky za svitu nekolika nouzovych svitilen a svetel
projizdejicich aut. Vsude desive tuny prachu, smogu a temnych stinu. Na
Vercu padla podivna uzkost. Vymkli jsme se taxikarum i neanglicky mluvicim
dohazovacum a snazili se najit ubytovani s wi-fi. Bylo nam sdeleno, ze v teto
ctvrti to je bez sance, v jednom miste nam ukazali pokoj, ktery tak smrdel
plisni a zatuchlinou, ze i trosku stisnena Verca odmitla. Ja musel jen
souhasit, neb takovou diru jsem videl ztezi dvakrat na svych cestach….Po par
minutach nam stesti pralo a nasli jsme super misto za dobrou cenu a kupodivu i
s wi-fi a strasne prijemnym majitelem. Podlehli jsme euforii a po veceri
konecne dopili Vercinu slivovicku. Nicmene nam to bylo malo, takze jsme to jeste doplnili dalsi lahvi
mistni nechutne whisky a to az do peti rano. Hlavnim tematem bylo hadani z
ruky….
29.9.2012 Kathmandu
Ranni
kocovinka teda fakt nic moc…k tomu zkysana polivcicka naproti mi taky
nepridala….nez vyprchal zbytek alkoholu z krve, odhodlal jsem se s Vercou
podstoupit vizitu centra. Hned z
kraje jsme vyskocili z mestskeho busiku u mocneho chramu se trema olbrimima
sochama ze zlate barvy, tycicimy se jako kolosy na nedalekem kopci. Nakonec jsme
zjistili, kde jsme. Swayambhunat
se to mistecko jmenuje. Nekolkrat jsme si zatocili budhisticka kola osudu a
stesti. Kazde trikrat proti smeru hodinovych rucicek. Jedno dokonce velikosti
dvou urostlych horalu. Chramovy complex je v pamatkach Unesco. S kopecka jsme se
vydali temer pustymi ulickami
smerem k centru. Po ceste jsme ochutnali vyborne Momo, mistni knedlicky plnene
zelim, ci mletym masickem. Spise se tedy jedna o testovinovy, k nasim knedlikum
to ma hooodne daleko. Ale pochutnali jsme si a za velmi maly peniz. Me se
ovsem posleze pritizilo, jidlo a horko mi vubec neudelali dobre, nicmene jsem
statecne pokracoval do centra. Jeste jsme se stavili v dalsim z nespocetnych
klasteru, coz se mi stalo osudnym…pri prohlidce a okukovani mnichu ve fialovych
robach, jsem totiz pozapomel koukat na maticku zem a ukopl jsem si o hranu
schodu skarede palec na nozicce. Nejprve jsem vubec nic necitil, vzapeti se
vyronilo spousta krve. Zastavil jsem a polotise zkousel zavolat na Vercu, aby
mi prinesla naplast. Samozrejme to krvacelo a vypadalo hur, nez ve skutecnosti
bylo. Nicmene zhruba centimetr do hloubky a nekolik kolem bylo
odkopnutych…Zalepil jsem kus masa zpet a ovinul naplasti, Verca se zatim
snazila utirat zasychajici krev na nadvori. Podekovali jsme mnichum za starost
a vydali se dal na cestu. V Nepalu je hlavni namesti vsude pojmenovane Durbar square, tedy
alespon v okoli Kathmandu. Doslova jsme temer zkameneli krasou….Nadherne
pagodove veze, drevene kolonady a podloubi, k tomu chramy a kamenne sochy
impozantni velikosti. Prosli jsme kolem vstupni budky, kde na me sice volal
chlapik:”excuse me, sir”, ovsem
marne….rychle jsem popadl Vercu, jez stala vedle a zmizeli jsme v davu bez
placeni. Inu ceska krev se nezapre. Svedomi nas, musim priznat, trapilo
pramalo. Byl zde opravdu
mumraj, dokonce i nekolik vojaku v modrych khaki uniformach. Mel se totiz konat
jakysi pruvod, bohuzel az za dve hodinky, takze jsme se rozhodli necekat.
Se me celkem tocila hlavicka a potil jsem se jako podsvince. Proklouzli
jsme do uzkeho labyrintu postrannich ulicek, plnych obchudku s latkami, korenim
a vsemoznymi suvenyry. Pote jsme se rozhodli pro navrat, i Verca byla po dvou
hodinkach spanku celkem unavena. I tak jsme dojeli zpet az skoro za tmy, provoz
je tu opravdu nechutny, zejmena po pate hodine. Vsude hromady zvireneho prachu a
smog. Ulice jsou totiz asfaltovane jen misty. Ale i tak nas Kthmandu nadchlo,
videli jsme za den opravdu hodne a spousta prekvapeni jeste
cekala.
kocovinka teda fakt nic moc…k tomu zkysana polivcicka naproti mi taky
nepridala….nez vyprchal zbytek alkoholu z krve, odhodlal jsem se s Vercou
podstoupit vizitu centra. Hned z
kraje jsme vyskocili z mestskeho busiku u mocneho chramu se trema olbrimima
sochama ze zlate barvy, tycicimy se jako kolosy na nedalekem kopci. Nakonec jsme
zjistili, kde jsme. Swayambhunat
se to mistecko jmenuje. Nekolkrat jsme si zatocili budhisticka kola osudu a
stesti. Kazde trikrat proti smeru hodinovych rucicek. Jedno dokonce velikosti
dvou urostlych horalu. Chramovy complex je v pamatkach Unesco. S kopecka jsme se
vydali temer pustymi ulickami
smerem k centru. Po ceste jsme ochutnali vyborne Momo, mistni knedlicky plnene
zelim, ci mletym masickem. Spise se tedy jedna o testovinovy, k nasim knedlikum
to ma hooodne daleko. Ale pochutnali jsme si a za velmi maly peniz. Me se
ovsem posleze pritizilo, jidlo a horko mi vubec neudelali dobre, nicmene jsem
statecne pokracoval do centra. Jeste jsme se stavili v dalsim z nespocetnych
klasteru, coz se mi stalo osudnym…pri prohlidce a okukovani mnichu ve fialovych
robach, jsem totiz pozapomel koukat na maticku zem a ukopl jsem si o hranu
schodu skarede palec na nozicce. Nejprve jsem vubec nic necitil, vzapeti se
vyronilo spousta krve. Zastavil jsem a polotise zkousel zavolat na Vercu, aby
mi prinesla naplast. Samozrejme to krvacelo a vypadalo hur, nez ve skutecnosti
bylo. Nicmene zhruba centimetr do hloubky a nekolik kolem bylo
odkopnutych…Zalepil jsem kus masa zpet a ovinul naplasti, Verca se zatim
snazila utirat zasychajici krev na nadvori. Podekovali jsme mnichum za starost
a vydali se dal na cestu. V Nepalu je hlavni namesti vsude pojmenovane Durbar square, tedy
alespon v okoli Kathmandu. Doslova jsme temer zkameneli krasou….Nadherne
pagodove veze, drevene kolonady a podloubi, k tomu chramy a kamenne sochy
impozantni velikosti. Prosli jsme kolem vstupni budky, kde na me sice volal
chlapik:”excuse me, sir”, ovsem
marne….rychle jsem popadl Vercu, jez stala vedle a zmizeli jsme v davu bez
placeni. Inu ceska krev se nezapre. Svedomi nas, musim priznat, trapilo
pramalo. Byl zde opravdu
mumraj, dokonce i nekolik vojaku v modrych khaki uniformach. Mel se totiz konat
jakysi pruvod, bohuzel az za dve hodinky, takze jsme se rozhodli necekat.
Se me celkem tocila hlavicka a potil jsem se jako podsvince. Proklouzli
jsme do uzkeho labyrintu postrannich ulicek, plnych obchudku s latkami, korenim
a vsemoznymi suvenyry. Pote jsme se rozhodli pro navrat, i Verca byla po dvou
hodinkach spanku celkem unavena. I tak jsme dojeli zpet az skoro za tmy, provoz
je tu opravdu nechutny, zejmena po pate hodine. Vsude hromady zvireneho prachu a
smog. Ulice jsou totiz asfaltovane jen misty. Ale i tak nas Kthmandu nadchlo,
videli jsme za den opravdu hodne a spousta prekvapeni jeste
cekala.
30.9.2012 Boudhanat, Pashupatinath
Hned naproti
naseho guesthousu nam jezdily busiky nao be strany okruhu, velka vyhoda. Skocili
jsme do jednoho smer Bodhnat, coz je Unesco budhisticky monument. Bohuzel
nas prevezli o kus dale, takze jsme se museli hladovi vracet asi 20 minut.
Nakonec jsme zastavili v jedne minijidelnicce mistniho typu. Vypada to jako
vstup do konirny, mala mistnustka s nekolika drevenymi stoly, cela spinava a
vonici palici se zeleninou, olejem a orientalnim korenim. Nicmene levne a s
trochou stesti i dobre, pokud nekoukate na pripravu pokrmu, zpravidla v jednom z
rohu, ci hned pri vchodu. Tady se nam prihodilo jedno seznameni , a to velice
velmi uzitecne pro dalsi zbytek dne. Neumeli totiz vubec english, az na jednu.
Krasne vyhubla nepalcanka nam zacla prekladat a objednala polivku. Nakonec
nezustalo jen pri polivce a Taneja, jak se jmenovala nam nabidla spolecnost pri
prochazce k budha stupe. Stupa je takova vez s kopuli zasvecena budhovi, je jich tu
po okoli nekolik, tahle v Boudhanatu je nejvetsi a patri take do Unesco pamatek.
Je cela bila, ale kopuli pomalovavaji kazdy den zlutou barvou, s tim, ze ji
vylevaji kybly na stenu. Tvori to pak jakesi oblouky. Uprostred se tyci
vezicka s ocima a tvari. Kolem je nekolik prekrasnych klasteru s
neuveritelnou vyzdobou uprostred. Nase subtilni nepalcanka nam zive vysvetlila
ruzne zvyky spojene s virou, dokonce jsme se tu i pomodlili. Taky nam osvetlila
spoustu obradu a obyceju….sikovna holcicka, obcas me prekvapila nekterymi
vyrazy v anglictine, clovek by to tu necekal. Byla to ucitelka folklornich
tancu a nakonec s nama stravila cely den. Vzala nas jeste ulickami na nedaleky
kopec do Koptan monastery a pak jeste do hinskeho posvatneho mista
Pashupatinathu. Zde ti lumpove chteli 500 za vstup, coz se nam zdalo
hodne. Zkusili jsme jeste druhy vchod a ani tvrzeni, ze jsme rodili nepalci,
neverili…Takze jsme vystresovali jednu opicku a nekolik zebrajicich staren a
mrzaku….opicku svou blizkosti, ty druhe svou lakotou….Nicmene uz pri ceste
zpet, jsme jeste vysli na vrcholek nad cramovym komplexem a hle….podel plotu
jsme dosli k rece a podel reky….az dovnitr. Reka je totiz posvatna a stejne
jako ve Varanasi jsou pri brehu ghaty na spalovani mrtvych. To jsme ac nechtic
prave zastihli….propuli jsme davem pribuznych, jeste stacili zahlednout
nebostika pod hromadou oranzovych kvetina vdechnout neskutecny zavan strasne
zvlastniho zapachu, nijak prijemneho, pachu hnijiciho lidskeho tela. Nastesti
jak prival, zrovna i tak rychle odval…Na mysli mi vytanulo staroveke bojiste
posete tisici tlejicich tel za pusobeni vlhka a tepla….Radeji jsme vysli nahoru
nad chramy a schody a pozorovali vse spolecne s jinymi indy a opickami z vrchu.
Rychle se stmivalo, atmosfera nabiva na gradech….clovek se na chvilku ocita
jakoby v nejakem temnem chramu indickych knezi….chybi uz jen Indiana Jones se
svym bicem a kloboukem. Po setmeni nas nase ciperna pruvodkyne nasmerovala
jeste do busu a s prislibem setkani dalsiho dne, nas opustila. Bohuzel jeji
domluva s Vercou nebyla prave nejlepsi a tak nikdo z nas netusil, ze jsme se
videli naposled….promin, nase tancici nepalko…
naseho guesthousu nam jezdily busiky nao be strany okruhu, velka vyhoda. Skocili
jsme do jednoho smer Bodhnat, coz je Unesco budhisticky monument. Bohuzel
nas prevezli o kus dale, takze jsme se museli hladovi vracet asi 20 minut.
Nakonec jsme zastavili v jedne minijidelnicce mistniho typu. Vypada to jako
vstup do konirny, mala mistnustka s nekolika drevenymi stoly, cela spinava a
vonici palici se zeleninou, olejem a orientalnim korenim. Nicmene levne a s
trochou stesti i dobre, pokud nekoukate na pripravu pokrmu, zpravidla v jednom z
rohu, ci hned pri vchodu. Tady se nam prihodilo jedno seznameni , a to velice
velmi uzitecne pro dalsi zbytek dne. Neumeli totiz vubec english, az na jednu.
Krasne vyhubla nepalcanka nam zacla prekladat a objednala polivku. Nakonec
nezustalo jen pri polivce a Taneja, jak se jmenovala nam nabidla spolecnost pri
prochazce k budha stupe. Stupa je takova vez s kopuli zasvecena budhovi, je jich tu
po okoli nekolik, tahle v Boudhanatu je nejvetsi a patri take do Unesco pamatek.
Je cela bila, ale kopuli pomalovavaji kazdy den zlutou barvou, s tim, ze ji
vylevaji kybly na stenu. Tvori to pak jakesi oblouky. Uprostred se tyci
vezicka s ocima a tvari. Kolem je nekolik prekrasnych klasteru s
neuveritelnou vyzdobou uprostred. Nase subtilni nepalcanka nam zive vysvetlila
ruzne zvyky spojene s virou, dokonce jsme se tu i pomodlili. Taky nam osvetlila
spoustu obradu a obyceju….sikovna holcicka, obcas me prekvapila nekterymi
vyrazy v anglictine, clovek by to tu necekal. Byla to ucitelka folklornich
tancu a nakonec s nama stravila cely den. Vzala nas jeste ulickami na nedaleky
kopec do Koptan monastery a pak jeste do hinskeho posvatneho mista
Pashupatinathu. Zde ti lumpove chteli 500 za vstup, coz se nam zdalo
hodne. Zkusili jsme jeste druhy vchod a ani tvrzeni, ze jsme rodili nepalci,
neverili…Takze jsme vystresovali jednu opicku a nekolik zebrajicich staren a
mrzaku….opicku svou blizkosti, ty druhe svou lakotou….Nicmene uz pri ceste
zpet, jsme jeste vysli na vrcholek nad cramovym komplexem a hle….podel plotu
jsme dosli k rece a podel reky….az dovnitr. Reka je totiz posvatna a stejne
jako ve Varanasi jsou pri brehu ghaty na spalovani mrtvych. To jsme ac nechtic
prave zastihli….propuli jsme davem pribuznych, jeste stacili zahlednout
nebostika pod hromadou oranzovych kvetina vdechnout neskutecny zavan strasne
zvlastniho zapachu, nijak prijemneho, pachu hnijiciho lidskeho tela. Nastesti
jak prival, zrovna i tak rychle odval…Na mysli mi vytanulo staroveke bojiste
posete tisici tlejicich tel za pusobeni vlhka a tepla….Radeji jsme vysli nahoru
nad chramy a schody a pozorovali vse spolecne s jinymi indy a opickami z vrchu.
Rychle se stmivalo, atmosfera nabiva na gradech….clovek se na chvilku ocita
jakoby v nejakem temnem chramu indickych knezi….chybi uz jen Indiana Jones se
svym bicem a kloboukem. Po setmeni nas nase ciperna pruvodkyne nasmerovala
jeste do busu a s prislibem setkani dalsiho dne, nas opustila. Bohuzel jeji
domluva s Vercou nebyla prave nejlepsi a tak nikdo z nas netusil, ze jsme se
videli naposled….promin, nase tancici nepalko…
1.10.2012 Bhaktapur
Jelikoz Verca nenabila telefon a nesla znovu elektrika, nemohli
jsme se sejit s Tanejou a vyrazili tak do Bhaktapuru sami. Lezi asi 15km od
naseho hotylku, busem neco pres hodinku…inu kathmandsky provoz….Hned na zacatek
se nam podarilo vejit do strasne atmosfericke jidelnicky, jak dveste let
nazpet….Plesnive steny, hlinena podlaha, stare drevene lavice a stoly s rohozemi
pod zadek. No a k tomu obtloustla starsi hospodynka a dedousek s capkou na
hlave, lamavou anglictinou, oba v obnosenych odevech jakoby ucelovali celkovy
dojem. Nakenec nam dedecek podal zrezively otvirak Coca-cola, ktery nakonec
Verca musela mit, takze ho usmlouvala za 150 rupii….ono, kdyz si zena neco
zamane, neradno ji odporovat. A Verca je poradne razna dama…hihi. Zkouseli jsme
take obejit hlavni branu, ale tady slo uz o velke vstupne, 1100 ruii, asi 280kc,
takze to pekne hlidali. I kdyz pri pozdejsim prolezani ulicek a zakouti, by se
dalo proklouznout….Nicmene jsme zaplatili a vubec nelitovali. Najednou jako by na vas dychal stredovek, a to nejen domy a chramy,
nybrz i mistni obyvatele, lide, zvirata . Zpusob zivota, zvyreny prach, zapach
hniloby a vlhkych zakouti….proste vsecicko kolem. Me ovsem hned na pocatku
potkala nestastna udalost. Fotim si takhle jedno ze tri krasnych namesti, kdyz
me zezadu kdosi prasti holi do nartu a jakoby me objima. Byl to pouhy stin, ale
ma reakce byla rychla. Otocil jsme se a ohnal zcela automaticky. Bohuzel slo o
dusevne I telesne postizeneho zebraka, jez letvo stal na nohou a moje stouchnuti
neustal vubec. Svalil se jak parez. Jako by me omracil. Tak jsme se vnitrne
zastydel, snazil se kluka zvednout, ale ten se jen usmival a lezel dal na zemi.
Nastesti zrejme moc nevnimal co se stalo. Ja bohuzel o to vice, nebylo mi vubec
dobre, takova vnitrni nevolnost a pocit viny. Verca me utesovala, ale samozrejme
to chvilku trvalo. Mezitim se mezi nas pripletli jeste otravne zebrave deti,
jakysi mlady par jim zrovna dal penize, takze dostali vetsi zapal vydolovat taky
z nas nejakej ten padesati rupik. To ale zrovna neprisli vhod….smradi. Zvlast,
kdyz vidim rodice, jak kouka zpoza rohu, co ratolesti dostali…Nebyl jsem k nim
uplne vlidny, to je fakt, ale oni zas strasne neodbytne a ja proste nekdy neumim
jit a delat, ze kolem me nikdo neni, opetuji zpravidla alespon ocni kontakt a to
se mi pak vymstiva, neb se na me tyto bytosti prisavaji jak pijavice. No a do
tretice jsme konecne dosli do klidnejsich mist a vesli do pekneho chramu. Na
nadvori byly dve zeny a male stenatko se zrejme prerazenou pateri,takze vleklo
celou zadni cast tela za sebou. Ty dve na to koukaly. Nevim vubec duvod proc tam
ten pejsek takhle byl a ci je. Nicmene me to hluboce zasahlo, radeji
snasim utrpeni lidi, nez zvirat. Dali jsme si pauzu. Verca z toho byla taky
spatna, samozrejme. Nastesti to
bylo uz ten den vse z tech horsich zazitku…Prosli jsme po krasnem Durbar square,
plnem templu ve tvaru pagody, soch mytickych bytosti, palacu s neskutecnymi
rezbami bohu a malbami na stenach. Proste nadhera.Nejvice se objevuji namety
slonu, draku a lvu. Po ceste kolem
hinduistickeho chramiku, jsme objevii hejna pomalovanych kachen od posvatnych
barviv. Jedny byly ruzove a dalsi hejno zlute. Legracni podivana. Malem jsme se
nekolikrat ztratili, neb kazdy z nas mel jiny dojmy a tady toho bylo opravdu
hodne. Skoncili jsme na Hrncirskem namesti, plnem dzbanku a vaz se zvlastni
atmosferou peci a opalenych sten domu kolem. Po vychodu z celeho arealu
stredovekeho mesta, nas jeste cekal maly oltar s erotickymi rezbami sexujicich
zvirat, tzv.Erotic Elephant Temple. Rezbicky jsou ale malicke a bez pruvodce si
jich vsimne pouze velmi vsimavy pozorovatel. Jeste po ceste zpet nas obelhal
ridic autobusu a odvezl nas misto slibovaneho Samakhusi, kde byl hotel,pouze do
centra a jeste se snazil o dvojnasobnou cenu. Takze jsme jeste v noci neznamo kde, vystoupili a museli hledat
druhy bus. Jeste jsem nezmnil, ze v Nepalu v podstate neni poulicni osvetleni,
takze sviti jen auta a obcas zarovky obchudku, neb vetsinou nejde proud v tuto
vecerni hodinu….je to ponure mesto , plne stinu, mihotajicich se svetylek a
troubeni.
jsme se sejit s Tanejou a vyrazili tak do Bhaktapuru sami. Lezi asi 15km od
naseho hotylku, busem neco pres hodinku…inu kathmandsky provoz….Hned na zacatek
se nam podarilo vejit do strasne atmosfericke jidelnicky, jak dveste let
nazpet….Plesnive steny, hlinena podlaha, stare drevene lavice a stoly s rohozemi
pod zadek. No a k tomu obtloustla starsi hospodynka a dedousek s capkou na
hlave, lamavou anglictinou, oba v obnosenych odevech jakoby ucelovali celkovy
dojem. Nakenec nam dedecek podal zrezively otvirak Coca-cola, ktery nakonec
Verca musela mit, takze ho usmlouvala za 150 rupii….ono, kdyz si zena neco
zamane, neradno ji odporovat. A Verca je poradne razna dama…hihi. Zkouseli jsme
take obejit hlavni branu, ale tady slo uz o velke vstupne, 1100 ruii, asi 280kc,
takze to pekne hlidali. I kdyz pri pozdejsim prolezani ulicek a zakouti, by se
dalo proklouznout….Nicmene jsme zaplatili a vubec nelitovali. Najednou jako by na vas dychal stredovek, a to nejen domy a chramy,
nybrz i mistni obyvatele, lide, zvirata . Zpusob zivota, zvyreny prach, zapach
hniloby a vlhkych zakouti….proste vsecicko kolem. Me ovsem hned na pocatku
potkala nestastna udalost. Fotim si takhle jedno ze tri krasnych namesti, kdyz
me zezadu kdosi prasti holi do nartu a jakoby me objima. Byl to pouhy stin, ale
ma reakce byla rychla. Otocil jsme se a ohnal zcela automaticky. Bohuzel slo o
dusevne I telesne postizeneho zebraka, jez letvo stal na nohou a moje stouchnuti
neustal vubec. Svalil se jak parez. Jako by me omracil. Tak jsme se vnitrne
zastydel, snazil se kluka zvednout, ale ten se jen usmival a lezel dal na zemi.
Nastesti zrejme moc nevnimal co se stalo. Ja bohuzel o to vice, nebylo mi vubec
dobre, takova vnitrni nevolnost a pocit viny. Verca me utesovala, ale samozrejme
to chvilku trvalo. Mezitim se mezi nas pripletli jeste otravne zebrave deti,
jakysi mlady par jim zrovna dal penize, takze dostali vetsi zapal vydolovat taky
z nas nejakej ten padesati rupik. To ale zrovna neprisli vhod….smradi. Zvlast,
kdyz vidim rodice, jak kouka zpoza rohu, co ratolesti dostali…Nebyl jsem k nim
uplne vlidny, to je fakt, ale oni zas strasne neodbytne a ja proste nekdy neumim
jit a delat, ze kolem me nikdo neni, opetuji zpravidla alespon ocni kontakt a to
se mi pak vymstiva, neb se na me tyto bytosti prisavaji jak pijavice. No a do
tretice jsme konecne dosli do klidnejsich mist a vesli do pekneho chramu. Na
nadvori byly dve zeny a male stenatko se zrejme prerazenou pateri,takze vleklo
celou zadni cast tela za sebou. Ty dve na to koukaly. Nevim vubec duvod proc tam
ten pejsek takhle byl a ci je. Nicmene me to hluboce zasahlo, radeji
snasim utrpeni lidi, nez zvirat. Dali jsme si pauzu. Verca z toho byla taky
spatna, samozrejme. Nastesti to
bylo uz ten den vse z tech horsich zazitku…Prosli jsme po krasnem Durbar square,
plnem templu ve tvaru pagody, soch mytickych bytosti, palacu s neskutecnymi
rezbami bohu a malbami na stenach. Proste nadhera.Nejvice se objevuji namety
slonu, draku a lvu. Po ceste kolem
hinduistickeho chramiku, jsme objevii hejna pomalovanych kachen od posvatnych
barviv. Jedny byly ruzove a dalsi hejno zlute. Legracni podivana. Malem jsme se
nekolikrat ztratili, neb kazdy z nas mel jiny dojmy a tady toho bylo opravdu
hodne. Skoncili jsme na Hrncirskem namesti, plnem dzbanku a vaz se zvlastni
atmosferou peci a opalenych sten domu kolem. Po vychodu z celeho arealu
stredovekeho mesta, nas jeste cekal maly oltar s erotickymi rezbami sexujicich
zvirat, tzv.Erotic Elephant Temple. Rezbicky jsou ale malicke a bez pruvodce si
jich vsimne pouze velmi vsimavy pozorovatel. Jeste po ceste zpet nas obelhal
ridic autobusu a odvezl nas misto slibovaneho Samakhusi, kde byl hotel,pouze do
centra a jeste se snazil o dvojnasobnou cenu. Takze jsme jeste v noci neznamo kde, vystoupili a museli hledat
druhy bus. Jeste jsem nezmnil, ze v Nepalu v podstate neni poulicni osvetleni,
takze sviti jen auta a obcas zarovky obchudku, neb vetsinou nejde proud v tuto
vecerni hodinu….je to ponure mesto , plne stinu, mihotajicich se svetylek a
troubeni.
2.10.2012 Patan
Dneska mam
narozeniny! Jupiii….teda vlastne je to burt, den jako den…urcite tady na
cestach. V planu je navsteva dalsiho skveleho predmesti Kathmandu, Patanu.
Nachazi se uplne na jihu, tudiz jsme museli asi hodinu a pul busem po okruhu
hustym nepalsky provozem.Neni to tu tak ucelene starobyle jako v Bhaktapuru,
ale zato asi nejvice oku lahodici panorama namesti v celem Nepalu. Vzhledem k
vstupu 250 rupii, jsme se proklickovali postrannimi ulickami z druhe strany,
aby jsme tomuto mucivemu placeni unikli. A podarilo se. Nejprve jsem sam
navstivil dva hindu temply a pak spolecne pronikli az na Durbar Square. Bohuzel
Verca zapomela mobbil s nabijeckou v nasi ranni kavarnicce, takze jsme se
museli vracet. Namesti je nadherne. Uprostred dve sochy lvu, kolem pagodove
veze s mytickymi bytostmi jako strazci, chramu nekolik vedle sebe, k tomu zlata
brana, ne nepodobna te v Bhaktapuru.
Skoro na kraji namesti me preci jen odchytla slecna s destnikem, jako
ochranou pred sluncem, jestli pry mam listek. Hluboce jsem se podivil,
rekl ji, ze zaplatim a vydal se na opacnou stranu. Nacez se podivila ona:” you dont wanna pay, sir?”. “No, I am
leaving.” Verca uz pochopila a oba jsme se rychle ztratili. Zbyvalo jeste celkem
dost casu, bohuzel jsme ho stravili docela jinak, nez jsme cekali. Veronice
totiz sezral automat kreditku. Byla z toho chudak cela vydesena, volala do
banky, kde ji rekli, at prijde zitra, pak v pet, sest, sedm….to ji moc nepridalo
na klidu, takze jsme nakonec dostali adresu na nejblizsi pobocku. Tam nas pani
uklidnila a domluvila nam prijezd technika na 5:30. Mezitim jsme si tedy dali
pohov, ja ochutnal vyborne hovezi spizy za pouhych 20 rupii…cca 5Kc. Technic
nakonec prijel a vse dobre dopadlo. Verca jeste trosku vystrasena odmitla vybrat
jeste dnes z dalsi ATM masinky, takze to odlozila radeji az na zitra. No a me
zbyvalo akorat oslavit narozeninky….coz jsem udelal s lahvinkou vodky a mango
dzusu, vycemene sam s dvema nepalci z hotelu, jelikoz Verunce se nejak
pritizilo, nachlazeni plus horacka. Od te doby zacla nosit rousku pres usta,
takze vypadala spis jako muslimska squaw.
narozeniny! Jupiii….teda vlastne je to burt, den jako den…urcite tady na
cestach. V planu je navsteva dalsiho skveleho predmesti Kathmandu, Patanu.
Nachazi se uplne na jihu, tudiz jsme museli asi hodinu a pul busem po okruhu
hustym nepalsky provozem.Neni to tu tak ucelene starobyle jako v Bhaktapuru,
ale zato asi nejvice oku lahodici panorama namesti v celem Nepalu. Vzhledem k
vstupu 250 rupii, jsme se proklickovali postrannimi ulickami z druhe strany,
aby jsme tomuto mucivemu placeni unikli. A podarilo se. Nejprve jsem sam
navstivil dva hindu temply a pak spolecne pronikli az na Durbar Square. Bohuzel
Verca zapomela mobbil s nabijeckou v nasi ranni kavarnicce, takze jsme se
museli vracet. Namesti je nadherne. Uprostred dve sochy lvu, kolem pagodove
veze s mytickymi bytostmi jako strazci, chramu nekolik vedle sebe, k tomu zlata
brana, ne nepodobna te v Bhaktapuru.
Skoro na kraji namesti me preci jen odchytla slecna s destnikem, jako
ochranou pred sluncem, jestli pry mam listek. Hluboce jsem se podivil,
rekl ji, ze zaplatim a vydal se na opacnou stranu. Nacez se podivila ona:” you dont wanna pay, sir?”. “No, I am
leaving.” Verca uz pochopila a oba jsme se rychle ztratili. Zbyvalo jeste celkem
dost casu, bohuzel jsme ho stravili docela jinak, nez jsme cekali. Veronice
totiz sezral automat kreditku. Byla z toho chudak cela vydesena, volala do
banky, kde ji rekli, at prijde zitra, pak v pet, sest, sedm….to ji moc nepridalo
na klidu, takze jsme nakonec dostali adresu na nejblizsi pobocku. Tam nas pani
uklidnila a domluvila nam prijezd technika na 5:30. Mezitim jsme si tedy dali
pohov, ja ochutnal vyborne hovezi spizy za pouhych 20 rupii…cca 5Kc. Technic
nakonec prijel a vse dobre dopadlo. Verca jeste trosku vystrasena odmitla vybrat
jeste dnes z dalsi ATM masinky, takze to odlozila radeji az na zitra. No a me
zbyvalo akorat oslavit narozeninky….coz jsem udelal s lahvinkou vodky a mango
dzusu, vycemene sam s dvema nepalci z hotelu, jelikoz Verunce se nejak
pritizilo, nachlazeni plus horacka. Od te doby zacla nosit rousku pres usta,
takze vypadala spis jako muslimska squaw.
3.10.2012 Khatmandu
Po oslave
narozenin jsme si trochu pospali…ehm, tedy ja po oslave a Verca nastydla a s
teplotou, coz jeste v teto chvili nepriznala. Nejradeji bych cele
narozeniny vystrhnul z pameti, coz se mi vlastne i castecne minuly vecer
podarilo. Rozloucili jsme
se v nasem milem hotelu s majitelem ,no a pak tesne pred ctvrtou narychlo
skocili do busu smer Kakatipa, hranici s Indii. Busik byl tedy opravdu o
trosilinecku vetsi nez mikro pro male nepalce, nastesti jsme mohl alespon jednu
nozku natahnout do ulicky. Pak nas cekala daleka nocni cesta, celkem 18 hodin. S
Verunkou to nevypadalo vubec dobre. Coz jsem poznal, kdyz nechtela papat a sah
jsem ji na celo….pak uz se potila a spinkala, me se honily hlavou myslenky az
pozde do noci….
narozenin jsme si trochu pospali…ehm, tedy ja po oslave a Verca nastydla a s
teplotou, coz jeste v teto chvili nepriznala. Nejradeji bych cele
narozeniny vystrhnul z pameti, coz se mi vlastne i castecne minuly vecer
podarilo. Rozloucili jsme
se v nasem milem hotelu s majitelem ,no a pak tesne pred ctvrtou narychlo
skocili do busu smer Kakatipa, hranici s Indii. Busik byl tedy opravdu o
trosilinecku vetsi nez mikro pro male nepalce, nastesti jsme mohl alespon jednu
nozku natahnout do ulicky. Pak nas cekala daleka nocni cesta, celkem 18 hodin. S
Verunkou to nevypadalo vubec dobre. Coz jsem poznal, kdyz nechtela papat a sah
jsem ji na celo….pak uz se potila a spinkala, me se honily hlavou myslenky az
pozde do noci….
4.10.2012 Cesta z Kathmandu do Darjeeling....
pokr. viz znovu Indie....