8.10.2011 Ciudad del Este
Chteli jsme dnes dát druhu pulku vodopádu, ale probudili jsme se se slejvákem, takže jsme nakonec jeli do Paraguay, Ciudad del Este. Teprve v Paraguay vidíme tu pravou chudobu...v Argentine a Brazílii žijou lidi skrome, ale vetšina ne v bíde, krome slumu v Riu nebo línejch indiánu, ale v Paraguay vidíte chudobu všude kolem. Fascinující. Populace vesmes indiánského puvodu, naproti bílejším argentincum ayas tmavejším brazilcum, hodne míšeným s
cernochy. Ciudad del Este je velký trh všeho možného, jezdí sem mnoho argentincu na nákupy. Je zde spousta veksláku, jak u nás za komancu pred tuzexem. Kolem nádraží jsme dokonce videli nekolik polostanu, prístrešku z igelitu a planek, kde žilo nekolik indiánských rodin spolu se zvíraty ve špíne a bláte. k jejich velké nelibosti jsem porídil nekolik fotek z bezpecí autobusu, samozrejme....
Poté jsme se vydali na druhou nejvetší prehradu na svete Itaipu dam. Která je ovšem nejvetší, co se týce produkce elektriny. Dostali jsme se sem rozdrkotaným mestským busem,ridic i výbercí penez popíjeli maté, jakýsi caj z máty, ale velmi silný. Cena pul eura za jízdu. Samotné dílo je impozantní, pruvodce i s busem je zdarma, prohlídka zabere neco pres hodinu, kolem vodních tub s turbínamaa elektrických transformátoru, pres hráz až na brazilskou stranu a zpet. My jsme dostali mladou indiánskou pruvodkyni Vanessu, tak jsem nakonec prohlídky neodolal a požádal o tanec....tedy o tanec ne,
ale foto, bohužel neumím natolik španelsky, abych se zeptal na to první...Dokonce nám i prestalo pršet, takže jsme odjíždeli s nadejí na lepší pocasí. Ubytovali jsme se znovu v Puerto Iguazu v Bambi a zašli na další steak. Tedy jen já, Janina nemuže ani videt moje rare krvavé steaky....pokr. Argentina
cernochy. Ciudad del Este je velký trh všeho možného, jezdí sem mnoho argentincu na nákupy. Je zde spousta veksláku, jak u nás za komancu pred tuzexem. Kolem nádraží jsme dokonce videli nekolik polostanu, prístrešku z igelitu a planek, kde žilo nekolik indiánských rodin spolu se zvíraty ve špíne a bláte. k jejich velké nelibosti jsem porídil nekolik fotek z bezpecí autobusu, samozrejme....
Poté jsme se vydali na druhou nejvetší prehradu na svete Itaipu dam. Která je ovšem nejvetší, co se týce produkce elektriny. Dostali jsme se sem rozdrkotaným mestským busem,ridic i výbercí penez popíjeli maté, jakýsi caj z máty, ale velmi silný. Cena pul eura za jízdu. Samotné dílo je impozantní, pruvodce i s busem je zdarma, prohlídka zabere neco pres hodinu, kolem vodních tub s turbínamaa elektrických transformátoru, pres hráz až na brazilskou stranu a zpet. My jsme dostali mladou indiánskou pruvodkyni Vanessu, tak jsem nakonec prohlídky neodolal a požádal o tanec....tedy o tanec ne,
ale foto, bohužel neumím natolik španelsky, abych se zeptal na to první...Dokonce nám i prestalo pršet, takže jsme odjíždeli s nadejí na lepší pocasí. Ubytovali jsme se znovu v Puerto Iguazu v Bambi a zašli na další steak. Tedy jen já, Janina nemuže ani videt moje rare krvavé steaky....pokr. Argentina
Jana:
Kvuli prseni jsme oddalili argentinskou stranu vodopadu na dalsi den a vydali se do Paraguaye na prohlidku 2. nejvetsi elektrarny na svete (po cinske), ale 1. na svete v produkci elektriny. Prohlidka je zdarma, coz je velmi prekvapujici, ale mile. Autobus mnohem luxusnejsi nez ty nase evropske nas provezl pres celou prehradu. Tomas se zamiloval do nasi pruvodkyne Vanessy, ale jako zeleny muzicek ve sve plastence ani nemohl mit sanci :-) Aspon tu fotku sem mu udelala...
V Paraguayi jsme vyjeli na prehradu z mesta Ciudad del Este, respektive z jeho autobusoveho nadrazi, vedle ktereho bydli indianske rodiny i se svymi mazlicky v igelitovych stavenich podobajicich se stanum. O pomoc jsme pozadali pana vedouciho autobusaku, ktery nas nechal ochutnat jeho studeny caj z jeho uzasneho kalisku s ocelovym brckem. Nejprve se nas snazil dostat jeden taxikar, ale my jsme odolali a vydali se slozitejsi variantou - 2 autobusy. Autobusy jsou uzasne, stare, hrkave, ale ne s dirami v podlaze jako albanske autobusy. Lidi jako vzdy mili a napomocni. Prestoupili jsme na 4. kilometru kdesi za mestem na dalsi autobus, ktery nas vysadil kdesi u dalnice. Pak uz chybelo jen dojit pesky k prehrade.
Na ceste zpatky jsme si nebyli jisti, kde zastavuje autobus, tak jsem se zeptala jednoho mladika, jestli tady je zastavka autobusu (nikde zadne znaceni, jen par lidi stojicich u silnice...), a on s vyrazem, co jsi to za debila, ze se me na tohle ptas, kdyz je to tak jasne :-)
V autobuse se s nami pustil do reci jakysi pan, ze ktereho se nakonec vyklubal pracovnik v jedne ONG, coz bylo presne to, co jsem potrebovala. Konecne primy kontakt na nekoho z ONG v Jizni Americe.
V Paraguayi jsou sprejeri stejne sikovni jako v Brazilii a Argentine, v Evrope se vidi takova uzasna dilka jen malokdy. Jeden pan se snazil na ulici prodat Tomasovi par ponozek, ale kdyz se podival na jeho nohu, tak se jen zasmal a rekl, ze takovou velikost tedy opravdu nema, a s usmevem na tvari odesel. Jiz pri vjezdu do mesta nas cekal pohled na obri trznici, podobne tem polskym za hranicemi, s lidmi snazicimi se prodat naprosto cokoliv. Paraguay je naprosto uzasna zeme a doufam, ze ji budu moct poznat bliz, snad pomoci prace v ONG...
V Paraguayi jsme vyjeli na prehradu z mesta Ciudad del Este, respektive z jeho autobusoveho nadrazi, vedle ktereho bydli indianske rodiny i se svymi mazlicky v igelitovych stavenich podobajicich se stanum. O pomoc jsme pozadali pana vedouciho autobusaku, ktery nas nechal ochutnat jeho studeny caj z jeho uzasneho kalisku s ocelovym brckem. Nejprve se nas snazil dostat jeden taxikar, ale my jsme odolali a vydali se slozitejsi variantou - 2 autobusy. Autobusy jsou uzasne, stare, hrkave, ale ne s dirami v podlaze jako albanske autobusy. Lidi jako vzdy mili a napomocni. Prestoupili jsme na 4. kilometru kdesi za mestem na dalsi autobus, ktery nas vysadil kdesi u dalnice. Pak uz chybelo jen dojit pesky k prehrade.
Na ceste zpatky jsme si nebyli jisti, kde zastavuje autobus, tak jsem se zeptala jednoho mladika, jestli tady je zastavka autobusu (nikde zadne znaceni, jen par lidi stojicich u silnice...), a on s vyrazem, co jsi to za debila, ze se me na tohle ptas, kdyz je to tak jasne :-)
V autobuse se s nami pustil do reci jakysi pan, ze ktereho se nakonec vyklubal pracovnik v jedne ONG, coz bylo presne to, co jsem potrebovala. Konecne primy kontakt na nekoho z ONG v Jizni Americe.
V Paraguayi jsou sprejeri stejne sikovni jako v Brazilii a Argentine, v Evrope se vidi takova uzasna dilka jen malokdy. Jeden pan se snazil na ulici prodat Tomasovi par ponozek, ale kdyz se podival na jeho nohu, tak se jen zasmal a rekl, ze takovou velikost tedy opravdu nema, a s usmevem na tvari odesel. Jiz pri vjezdu do mesta nas cekal pohled na obri trznici, podobne tem polskym za hranicemi, s lidmi snazicimi se prodat naprosto cokoliv. Paraguay je naprosto uzasna zeme a doufam, ze ji budu moct poznat bliz, snad pomoci prace v ONG...
10.10.2011 Misione st.Trinidad
Ráno jsme nechali batohy na nádraží a vydali se znovu do Paraguay. Ovšem Posadas bylo prokleté, zrovna dnes presunuli státná svátek na dnes pondelí, takže hranice byly natrískané nakupujícími argentinci....plus jsme meli na 16.00 lístky na bus do Salty. No Jani se hned bála, že to nemužem stihnout, ale byla hodná a nestresovala me, pác jsem toho mel dost už takhle. Na hranicích 2 hodiny v horku, alespn jsme na podruhé dostali paraguayské razítko. Nakonec jsme dojeli do Encarnaciónu, hned vedle stál bus do misie Trinidad, tak jsem rekl, že to risknem a jeli jsme. Jeli dlouho, všude zácpy,
jediný pozitivum byli praraguayci, rodina, otec, matka a malej synek, co se mi bál sednout na klín, byl jsem preci jen olbrímím mužem, všichni zde merili totiž asi 160, maximálne 170 cm, takže jsem nesehnal na sebe ani tricko ani sandále, proste nic ve trech státech. No, nicméne nakonec jsme dojeli a videli ruiny misie sv.Trinidad, památky unesco. meli jsme jen pel hodinky, škoda, bylo tu vše tak klidné a príjemné...a pak nás místní policista odvezl na taxi, protože jinak už bysme to nestihli....taxi za 30 dolaru jel jak das a podarilo se dojet o hodinu dríve, nakoupit jídlo do busu a
zjistili jsme poté, že bus má zpoždení a to asi skoro dve hodiny....prostě Posadas nebylo pro nás dobré. No, tak jsem si koupil 2 pivka na uklidnění a trpělivě jsme čekali, cesta pak měla trvat 18 hodin....ale netrvala. Protože to ještě nebylo vše a někdy kolem páté ráno nás vzbudili, že bus je rozbitej a musíme přesedat....dojeli jsme pak s tříhodinovým zpožděním. Ještě musím zmínit velikou kvalitu argentinských autobusů, dostali jsme najást i pít, křesla jak v obýváku a klimatizace, prostě luxus, že cestu tolik necítíte.
jediný pozitivum byli praraguayci, rodina, otec, matka a malej synek, co se mi bál sednout na klín, byl jsem preci jen olbrímím mužem, všichni zde merili totiž asi 160, maximálne 170 cm, takže jsem nesehnal na sebe ani tricko ani sandále, proste nic ve trech státech. No, nicméne nakonec jsme dojeli a videli ruiny misie sv.Trinidad, památky unesco. meli jsme jen pel hodinky, škoda, bylo tu vše tak klidné a príjemné...a pak nás místní policista odvezl na taxi, protože jinak už bysme to nestihli....taxi za 30 dolaru jel jak das a podarilo se dojet o hodinu dríve, nakoupit jídlo do busu a
zjistili jsme poté, že bus má zpoždení a to asi skoro dve hodiny....prostě Posadas nebylo pro nás dobré. No, tak jsem si koupil 2 pivka na uklidnění a trpělivě jsme čekali, cesta pak měla trvat 18 hodin....ale netrvala. Protože to ještě nebylo vše a někdy kolem páté ráno nás vzbudili, že bus je rozbitej a musíme přesedat....dojeli jsme pak s tříhodinovým zpožděním. Ještě musím zmínit velikou kvalitu argentinských autobusů, dostali jsme najást i pít, křesla jak v obýváku a klimatizace, prostě luxus, že cestu tolik necítíte.
Jana:
Protoze jsme meli na 16. hodinu koupenou jizdenku do Salta, museli jsme stihnout program na dnesek jeste ve smrtelneji rychlejsim tempu, nez byli argentinsky vodopady. Uz sem si nepripadala ani jako Japoncik, proste sem rezignovala, nechtela sem se stresovat, a jen sem si uzivala zazitky z Paraguaye. Na stres tu byl Tomas :-) Meli jsme pech, protoze statni svatek 12. rijna byl prelozeny na dnesek, aby si Argentinci prodlouzili vikend. Vsichni se samozrejme vydali na nakupy do levne Paraguaye, coz nas stalo dost casu v autobusech a na hranicich. Nase pasy se zacaly zaplnovat velkym mnozstvim razitek. Kdyz se nam podarilo po dvou hodinach dostat do Encarnacion (opet Indiani ve stanech), nasedli jsme na bus do Misie, coz uz jsem ja osobne vubec nevidela realne, ale dobra... Cesta do Misie trvala dalsich 40 minut. V samotne Misii jsme nakonec meli jen 15 minut na prohlidku, kdy se nam jeste podarilo propast vstupni branu, takze jsme 10 minut behali kolem plotu a hledali ji :-) Rychle par fotecek, vychutnani klidu a huraaa s policistou na taxika na hranice. Po ceste jsem stihla utrhnout 2 zlute plody, ktere vypadaly jako chutne ovoce. Nastesti jsem se nejdriv zeptala taxikare, jestli je to jedle. Samozrejme to bylo jedovate, takze jsem unikla otrave jen tak tak.
Ve velmi chude Paraguayi jezdi skoro vsichni na dost drahych velkych motorkach. Pripomnelo mi to Albanii, kde vsichni radi v Mercedesech. Take hygienicke podminky jsou lepsi nez napr. v Albanii nebo Maroku, takze se ani nebojim jist i na trosicku podezrelych mistech. Pokr. Argentina
V taxiku uz byl Tomas hodne nervozni, na hranicich jsem dokonce malem odjela autobusem bez nej, protoze netrpelivy ridic nechtel cekat a malem ho nechal stat venku. Ja panicky rvouci na cely autobus Para!!! Nastesti stihl Tomas naskocit. Na hranicich jsme videli 3 uzasne ciganky, kterym jsem rikala 3 gracie. Snazily se predbihat jak mohly, obleceny v dlouhych barevnych suknich, vlasy sepnute do drdolu, vsechny 3 trosku sirsi. Nadhera, hned bych je poslala do Varnsdorfu, aby tam videli, jak vypada prava ciganka.
Po prijezdu zpet do Posadas jsme rychle nakoupili v supermarketu jidlo na cestu do autobusu a rychle na autobusak. Bus mel ovsem zpozdeni 2 hodiny, Tomas uplne nejvic nastvany a dost sprosty. Mistni obyvatele nazyval idioty, svinemi apod. Radeji si sel koupit 2 Budweisery na uklidneni, ale moc to nepomohlo. Vrcholem vseho byl el maletero - typek, co dava na zavazadla visacku a pak je uklada do autobusu, ktery si za svou tvrdou praci drze rika o colaboracion a potukava na kapsu plnou penez. Po ceste autobus nekolikrat stal dost dlouho na jednom miste, az jsem se v 5 rano probudila, videla, ze skoro vsichni z autobusu vystoupili. Jedna pani mi rekla, ze autobus mel poruchu a ze musime prestoupit do jineho. Vzbudili jsme tedy zbytek spicich cizincu v autobuse a prestehovali se do druheho busu. Ze by to vsechno bylo pricinou uplnku? :-)
Ve velmi chude Paraguayi jezdi skoro vsichni na dost drahych velkych motorkach. Pripomnelo mi to Albanii, kde vsichni radi v Mercedesech. Take hygienicke podminky jsou lepsi nez napr. v Albanii nebo Maroku, takze se ani nebojim jist i na trosicku podezrelych mistech. Pokr. Argentina
V taxiku uz byl Tomas hodne nervozni, na hranicich jsem dokonce malem odjela autobusem bez nej, protoze netrpelivy ridic nechtel cekat a malem ho nechal stat venku. Ja panicky rvouci na cely autobus Para!!! Nastesti stihl Tomas naskocit. Na hranicich jsme videli 3 uzasne ciganky, kterym jsem rikala 3 gracie. Snazily se predbihat jak mohly, obleceny v dlouhych barevnych suknich, vlasy sepnute do drdolu, vsechny 3 trosku sirsi. Nadhera, hned bych je poslala do Varnsdorfu, aby tam videli, jak vypada prava ciganka.
Po prijezdu zpet do Posadas jsme rychle nakoupili v supermarketu jidlo na cestu do autobusu a rychle na autobusak. Bus mel ovsem zpozdeni 2 hodiny, Tomas uplne nejvic nastvany a dost sprosty. Mistni obyvatele nazyval idioty, svinemi apod. Radeji si sel koupit 2 Budweisery na uklidneni, ale moc to nepomohlo. Vrcholem vseho byl el maletero - typek, co dava na zavazadla visacku a pak je uklada do autobusu, ktery si za svou tvrdou praci drze rika o colaboracion a potukava na kapsu plnou penez. Po ceste autobus nekolikrat stal dost dlouho na jednom miste, az jsem se v 5 rano probudila, videla, ze skoro vsichni z autobusu vystoupili. Jedna pani mi rekla, ze autobus mel poruchu a ze musime prestoupit do jineho. Vzbudili jsme tedy zbytek spicich cizincu v autobuse a prestehovali se do druheho busu. Ze by to vsechno bylo pricinou uplnku? :-)
23.2.2012 Ciudad del Este
Rano jsme dojeli taxikem k nedalekym vodopadum Salto del Monday. Proti Iguazu to je bida, ale v normalnim meritku jsou vodopady celkem velke a pekne…. zalesneny park s kvetoucimi kvetinami a motyly, utvareji celkem poklidnou a romantickou atmosferu kolem….Nakonec se nam nahodou podari chytit bus smer elektrarna Itaipu. Tyhle paraguayske busy primo zboznuju….s dlouhym cumakem a starymi sedackami maji naprosto jedinecnou atmosferu…Bohuzel pri prestupu zacina prset….stejne jako pred par mesicema….v druhem buse ja osel pitoma nechavam velek dyzko za listek….vychytraly vyrostek mi totiz jakoby zapomel vratit nazpet a ja pak v chaosu, ze uz jsme na miste vystoupil a i kdyz jsem n ato myslel celou cestu, v tu chvilku nejdulezitejsi mi to uplne vypadlo z hlavy….no, 80 000….ale guaraní, coz teda v prepoctu je asi 16 euro, pro lidi tady hodne penez……Prohlidka druhe nejvetsi prehrady na svete za deste je zadarmo, tez uz jsem tu podruhe…..Odpoledne prochazime mistni pohranicni trziste a nakonec se zasekneme v bufetu, kde pivo popijejici starsi damy privitaly s elanem nasi spolecnost a bylo tezke zastavit jejich upovidana usta…..holt tu nevidi krasne gringa kazdy den….ovsem nakonec jsme uprchli…..Spakovat veci a nocnim busem smer Concepcion, vnitrozemi Paraguaye….jo, jeste jsem nezminil jednu celkem vtipnou prihodu….snad mi to tedy Pavla s Pepou odpusti….to takhle jdeme kolem bankomatu a potrebujeme vsichni vybrat….to zas neni az takovy problem, ne? No, ja s Kamilkou jsme to zvladli, ale jak se ukazalo, tak to problem byl….Nejprve Pavla, nevim jakym kouzlem uplne zapomela PIN a trikrat to natukla spatne a jeste se pak divila a rozcilovala, ze ji zablokovali konto….no a Jose ji skoro napodobil, zachoval ovsem chladnou hlavu a na treti pokus zkusil jinou kombinaci a podarila se mu ta spravna…..ale mel tez namale…..tomu rikam hromadne selhani sede kury mozkove….
24.2.2012 Concepcion
Nez zacnu dalsi den, musim zminit, ze doprava v Paraguay je opravdu bidna….nektere spoje jedou jen jednou tydne, navaznost mizerna, stav silnic tez a obcas si koupite listek a bus ani nejede….proste loterie….Do Conncepcionu jsme museli jeste presedat na bus nekde v dire ve 4 v noci, coz jsme bohuzel podelali a nechali si ho ujet….pak jsme tu stravili asi dalsi dve hodiny cekanim…ovsem meli jsme spolecnst, Jedina lavicka obsazena s pulky bezdomovcem s cernyma nohama….nemel totiz ani boty….nicmene to nebranilo Pavle se pritulit a usnout na druhe pulce….chlapci posleze uslnuli ruzne kolem, takze na me zustalo hlidani autobusu…..nakonec prijel, rychle vykriky buzeni a rozespala parta se vpotaci do busu….za hodinku jsme v Concepcionu. Celkem nevlidne mesto, nic moc zajimaho, snad krome pristavu….Pavle se po dvou hodinach dari odblokovat kartu, ja mezitim zjistuji lode po rece na sever…..bohuzel kancelar, co vypadala jako kulna s hlinenou podlahou, drevenymi krabicemi a na nich dva prestarle pocitace byla jedina a lod jedouci na sever tez…ovsem jen v utery, jednou tydne, jiny spoj neexistuje, jilove silnice po destich nesjizdne….nakonec kupujeme listky na rano alespon na pul cesty do Vallemi….to ovsem netusime, ze bus tez nepojede…..Nicmene nachazime privetivy hostel hned u nadrazi, mistni majitel s nami klabosi a vypravi nam o nevrazivosti argentincu k paraguajcum….neco jako my koukame na ukrajince….holt lide jsou si podobni, at jste kdekoliv….a take o kubanskych doutnicich…..to vse u pivka, ktere nam nestaci chladit….no, trosku jsme se rozsoupli, hrali sirky o ukoly, Kamilka vsechno prohral, nejakym divnym zazrakem ma totiz totalne antilogicky mysleni…..tak nejprve polibil jednu hezkou paraguajku a pak se vyvalel na dvore nahej v louzi….k nevoli nasich hostitelu, takze jsme museli nakonec skoncit…..tedy se sirkami, s pivem jsme jeste pokracovali az do pozdnich nocnich hodin…..
25.2.2012 Lomo Plato
Nebyt Pavli asi bysme nevstali….nase buditelka….ale zmatorili jsme se a dopravili na nadrazi….zbytecne. Bus zrusili. Takze menime plan a kupujeme listky do nemecke menonitske kolonie Filadelfia. V centralnim Chacu. Sever Paraguaye musime tim padem uplne vynechat. Bus je nechutnej kostitras….tvrdy plastovy sedacky, spina a prach, nastesti nemame moc naspano, takze to jakztakz prespime. Nakonec vystupujeme v Lomo Plato, dalsi nemecke kolonii….opravdu tu zijou nemci….asi tak pul napul s indianama, mluvi se nemecky a spanelsky…..nemecke napisy a nazvy jak v treti risi….v cukrarne sin as bile slecny stydlive prohlizeji, cizincu sem moc neprijde….oprasujeme nemcinu, udelame troche dojem, snime zmrzlinu a zkousime zjistit spoj na lagunu el Capitan…bohuzel, nic nejede. Mistni policiste se ale snazi zaangazovat a volaji nekolik desitek minut nekam pro taxi, ci co….za 200 000….trosku moc…..jeste privolali jednoho magora, co chtel 350 000 a ani se nezacervenal…..no, slusne mu rikame, ze opravdu ne a jdeme v spalujicim vedru pesky, postipani od krveziznivych komaru….vsude kolem je totiz horko a po distich rozmocene bahno, jily a mokriny….tot uplny raj pro tyto bestie. Teplota kolem 40 Celsiu….ale pry v lete je tu az 49…..dekuji. Jeste se ptame jednoho nemce na odvoz…..das ist aber swierig…..myslel tim v sobotu….Jdeme tedy nekolik kilometru az se podari stopnout jeep, co nas bere na korbu. Hodny german nas posleze odveze na krizovatku a pak se jeste slituje a zajede si asi 25km…..takze jsme jen 5km od laguny, dekujeme dobra duse….Zbytek se snazime dojit do tmy, nicmene uz to nestihame a tesne pred, nachazime nekolik staveni, kde sviti lampa a naonec je tu I hadice s vodou, takze zustavame na noc….jeste nas vyrusi jeden usedlik, ale po vysvetleni nas nechava do rana, akorat pry nechce zadny potize….delame ohen, ja varim leco, Pavla s Pepo se sprchujou studenou vodou a nakonec ulehame pod strom….kluci si satvi stan, ovsem bez podlahy…..coz se nakonec ukazuje jako katastrofalni….V noci totiz zacina lijak, my s Pavlou prebihame pod strechu do staje, kde dospavame do rana…..chlapci se probouzeji v asi deseticentimetrove louzi vody, celi promoceny, spacaky a obleceni durch…..
26.2.2012 Laguna el Capitan
No byl to opravdu pekny pohled na ty dva exoty….cely se trasli, vsechno mokry a kdyz jsme se ptali proc nesli pod strechu a lezeli ve vode? “No, ja cekal, co Pepa” a Pepa: “ja cekal, co Kamil”….a nikdo nic…co dodat…..
Vydali jsme se k lagune, kde se mel udajne nachazet kemp a taky nachazel a dokonce celej opustenej, krome 4 kocek…krasne stredisko se sprchama, zahradou a dokonce velkym grilem a ohnistem a podstrsenou halou, s te jsme si udelali zakladnu….S dali na vylet Pavlou jsme se vydali na vylet podel laguny, jez byla vlastne rozsirena reka....je treba rici, ze el Chaco je v podstate jedna velka rovina. Laguna se vylevala z obou stran do brehu kolem, coz zpusobovalo zatopeni okolnich stromu a keru, jejichz obrazy se pak nadherne odrazely v hladine a jelikoz stromy byly bez listu, pusobily jako mrtve a spolu s odlesky ve vode vytvarely ponurou atmosferu….brodili jsme se mistama mokrinami a louzemi, kolem barevne vresy a mechy, opodal polorozborena slamena pozorovatelne, zrejme ptaku….take jsme jich videli….i nekolik plamenaku jsme vyplasili….pak jsme se rozhodli prebrodit na druhou stranu podel dratu, jez tu ohranicovali pozemky, nacez jsme se ztratili v kroviscich a vysoke trave….co jsme ovsem nasli, byly stopy velek kocky, zrejme pumy, na jaguara se nam zdaly mensi ale kdo vi…, kouse vedle pak jeste stopy tapira, tezke ho videt …..kluci se prasili kolem tabora, snazili se ulovit skupinu perlicek, jez se pasly v campu, ale bohuzel…..krev netekla a k veceri tim padem byla jen polevka ze sacku, k velke nelibosti Paoly….zato byl ohynek k velke libosti me. Bohuzel nam ty potvory kocky sezraly nas posledni chleba, takze jsme jedli jen polevku ze sacku a brambory z ohne s hnusnym lanchmeatem.
Vydali jsme se k lagune, kde se mel udajne nachazet kemp a taky nachazel a dokonce celej opustenej, krome 4 kocek…krasne stredisko se sprchama, zahradou a dokonce velkym grilem a ohnistem a podstrsenou halou, s te jsme si udelali zakladnu….S dali na vylet Pavlou jsme se vydali na vylet podel laguny, jez byla vlastne rozsirena reka....je treba rici, ze el Chaco je v podstate jedna velka rovina. Laguna se vylevala z obou stran do brehu kolem, coz zpusobovalo zatopeni okolnich stromu a keru, jejichz obrazy se pak nadherne odrazely v hladine a jelikoz stromy byly bez listu, pusobily jako mrtve a spolu s odlesky ve vode vytvarely ponurou atmosferu….brodili jsme se mistama mokrinami a louzemi, kolem barevne vresy a mechy, opodal polorozborena slamena pozorovatelne, zrejme ptaku….take jsme jich videli….i nekolik plamenaku jsme vyplasili….pak jsme se rozhodli prebrodit na druhou stranu podel dratu, jez tu ohranicovali pozemky, nacez jsme se ztratili v kroviscich a vysoke trave….co jsme ovsem nasli, byly stopy velek kocky, zrejme pumy, na jaguara se nam zdaly mensi ale kdo vi…, kouse vedle pak jeste stopy tapira, tezke ho videt …..kluci se prasili kolem tabora, snazili se ulovit skupinu perlicek, jez se pasly v campu, ale bohuzel…..krev netekla a k veceri tim padem byla jen polevka ze sacku, k velke nelibosti Paoly….zato byl ohynek k velke libosti me. Bohuzel nam ty potvory kocky sezraly nas posledni chleba, takze jsme jedli jen polevku ze sacku a brambory z ohne s hnusnym lanchmeatem.
27.2.2012 Filadelfia, el Chaco
Brzy rano jsme se vydali na pozorovani ptaku, podarilo se nam vsak jen vyplasit hejno plamenaku. A pri ceste zpet sel Pepajz na zachod do drevene kadibudky, kde ho ovsem cekalo nemile prekvapeni…..mala roztomila zabicka byla ocividne rozzurena jeho necekanym vpadem, takze na nej zacala vztekle plivat jed. Nastesti byla opravdu malinka, takze nedoplivla….
Byli jsme bez jidla, takze jsme museli chte nechte zpet….nezbylo mnoho variant, vicemene jen pesky a zkouset stopovat….V Paraguay je opravdu radost stopovat….hned prvni auto po 30 minutach nam zastavilo, namackali jsme se na korbu jeste ke dvoum indianum a motorce a hodny nemec nas hodil az kilometr od Lomo Plato, tam nas zle pobodali komari behem 20 minut chuze kolem mokrin, ze jsme meli osypany cely lejtka. Zajedli jsme rozhorceni nemeckou zmrzlinou a sup znovu na stopika do Filadelfie, dalsi memnonitske kolonie. Nestacili jsme ani vypit pivko a uz tu byl znovu hodny nemec a jelo se, jak jinak nez na korbe. A aby nebylo stesti malo, hned na nadrazi nas odchytl jeden paraguayec a ze prej nas vezme zadarmo az do Chaca, nemusime pry cekat na bus az do rana….tak jsme teda kyvli….a uz si to ficeli ve vetru na korbe jeep una sever, az do posledni vesnicky Estigarribia, kde byly vsude potopy, cesty pod vodou, blato a mokro…Nas ridic se ukazal starostlivym a nakonec se z nej vyklubal doktor Esteban, provezl nas vesnici a vse ukazal….Take se tu usadila tlupa kocovnych indianu ve svych stanech z igelitovych plachet…..nakonec jeste razitko vystupu z Paraguay, jelikoz uz jsme pozdeji chteli pokracovat do Bolivie a jeden zasmudlanej hotel, jedinej siroko daleko….Nakoupili jsme jidlo na 4 dny do pustiny, popili pivko za spolecnosti hoooodne velkych zab, asi ajko kralik a take obrovitych svabu, kteri se v jednu chvilku vyrojili ve velkem poctu odnikud. A rovnou Pavle do vlasu…hihi, “nehejbej se! Nejdriv fotky…..”, chudak Pavla drzela asi pet minut, nez jsme byli s Kamilkou spokojeni…..
A vecer chlapci sli do hajan a s Pavlou zazili jeste peknou paraguayskou oslavu s kytarou a tancem s mistnima, jez nas prijali mezi sebe a tocili v jednom kole….a to rano!!!Fuj…..
28.2.2012 NP Agripino Enciso
Ranicko nemile Emile! Zvlaste po flamovani….Jeste napul pod vlivem, jsem se probrodil bahnem a vodou na terminal k busu, ktery mimochodem jen jednou za tyden. Jeste jsem nezminil, ze nase party mela jeste dohru….prisel k nam totiz do pokoje v noci jeste nas nametenej kytarista a premlouval Pavlu…hadejte k cemu….ja spal jak zabitej, dokonce mi ani nevadilo, ze se propadla podemnou postel. No, ale ted jiz busem hooodne blativou jilovitou cestou do severniho Chaca, velke pustiny. Kluci sedi vpredu, Pavla uplne vzadu mezi hordou nadrxenejch indianu a ja uprostred, pres svuj stav dobrovolne odstupuji sedacku a stojim….to jsem si dal….No, asi uprostred jsme uvizli v bahne a musi se tlacit….vsichni chlapi ven, zaborit nohy do blata a zabejcit….Pavla se jen tak zminuje, ze ji tam chlapci osahavaj…no sama si mezi ne sedla. Ale pak jsem videl, jak ten bezzubej cernoch z Kamerunu, pozdeji jsem zjistil, ze se jmenoval Leo, zcela bez zabran saha na jeji ramena a boky, tak jsem vylete a majzl ho pres prsty….Co se delo pote, nikdo necekal…..chlapi se zacli huronsky smat, pak se omlouvali a zacali projevovat respect, jak me, tak I Pavle. Nakonec me pozvali na jakousi koralku mezi sebe, tak jsem trosku ochutnal, ale Leo uz mel vetsi dil v sobe, takze nastesti moc nezbylo. A byl klid…takhle na ne, na lumpiky machisticky. Jeste me cekalo jedno neprijemne prekvapeni v buse….jedna mala roztomila holcicka, co sedela vedle, totiz neustala houpani a poblinkala mi pantofle….stejne byly cele od bahna a hnusu, tak ted uz ta posledni kapka blitecku….Nakonec jsme stastne dojeli do naseho parku Agripino Enciso, kde nas privitali 2 rangeri a velkoryse nam vykazali k ubytovani za levno celej complex na zahrade….nutno dodat, ze tu nikdo jiny nebyl siroko daleko jen jeden malej obchudek na farme a oni dva. Kolem rovina plna houstin s bodlaku, kaktusu, proste bus.Na dvore krasnej gril a zastresena terasa, vse pro nas. Jeste jsme s chlapci zasli na pivko na farmu, kde pobihalo nekolik extreme vychrtlych hribat a take dva zeleni papousci na nedalekem stome. A vecer ohynek, pivko a debaty…..v nejlepsim nas vyrusilo nezvane stvoreni…obrovity pavouk, me pripadal jako sklipkan, si zamiril primo mezi nas a nas stul….hned jsme odskakali do stran a dobehli pro fotaky….pavoucek si daval na cas a v klidu namzapozoval, dokonce jsem ho stipl do zadku, nacez tedy poodbehl o kus dal, asi se bal chudak, vic nez ja.
29.2.2012 NP Agripino Enciso
Dneska nas cekala prochazka busi…bohuzel mistni bus je tak husta a trnita, ze prodirat se dovnitr je temer nemozne, takze jsme byli odkazani na pouhy dvoukilometrovy okruh, prosekany krovinami. Temer ihned jsme okusili, jak je tu vsechno trnite a ostnate, skoro kazda kvetina, list, spousta trnitych vetvi a kaktusu, ze se vam pored nekde zadira neco do nozky, ci trha tricko….zahledli jsme nekolik dravych ptaku, jakesi zajicovite stvoreni a dvoubarevne jesterky. Pavla jeste vyplasila maleho hadka. Po navratu si tak sedime na terase a najednou se kousek od nas ze zeme objevi leguan, krasny veliky jester….ale jen na zlomek casu a je zas pryc. Jako dohru vcerejsiho nocniho hororu, jsme nasli pred koupelnou mrtveho mensiho druha naseho nocniho navstevnika. Krasne jsme ho natocili, prohledli si kusadla a chlupate nozicky zblizka, ted jiz bez strachu….Vubec vsechno je tu strasne veliky…kobylky asi 4 krat vetsi, nez u nas, zaby, jesteri, pavouci, je to hotove obludarium. Take proto jsme jeste vyrazili aspon na prochazku po ceste kolem, nevideli jsme ale krome motylu na hovne, vubec nic. Pepa se vydal do rosti buse, ale take se mu nepodarilo vyplasit nic zajimaveho. Takze jsme se rozhodli v noci odjet dale. Nejlepsi odpoved mel zase Kamilka….na otazku: “Chces jet, nebo tady zustat?”, “No, kdyzby bylo kam jit, tak bych tu zustal….. Hm, takze chces jet”, doda Pepa…a bylo rozhodnuto, ve 4.30 vsavat a ranger nas odveze na bus do Bolivie. Vecer si jeste delame gril a dva nove prichozi paraguayci se s nami deli o lahodne parecky na ohni…mnm, jeste tak horcice a ceskej chleba…..ale clovek nemuze mit vsechno…..pokr.viz Bolivie