3.6.2012 Cesta ze Santa Marty do Caracasu
Posledni chvilky v Kolumbii…..projizdeli jsme kolem NP Tayrona, nadherne plaze s kokosovymi palmami, clovek to musi videt, aby pochopil to kouzlo. Kolem zelene hory dzungle a staveni s bambusovymi strechami….proste tropy jak maj byt. Horor zacal na hranicich….vymena penez. Predem musim rici, ze sam bych to nedal a I tak jsem se trasl jak po trech dnech pareni. Jen co jsme vystoupili z autobusu, se nan as vrhla smecka vekslaku a stekali ceny a za kolik….Gabriel projevil naprosto chladnou hlavu a eleganci a zacal s nima mluvit a dohadovat se, jakoby byl majitel vsech ropnych tovaren ve Venezuele, co se zdalo nemozne se stalo moznym a oni nam dali nakonec kurs asi tak 3 krat vetsi nez ostatnim…bohuzel meli malo penez, takze jsem vymenil jen tretinu. Pak nastal hon….na Venezuelske strane jsme nasli nakonec jeden malej oficialni vymenej domek a vymenili zbytek, s tim, ze trikrat odbihali pro dalsi a dalsi penize a ridic zurive troubil, ze musime jet. Gabriel pak koupil lizatka a rozdal vsem cestujicim a ridicum za trpelivost pri cekani. Sam pri tom zapomel si nechat orazitkovat pas, takze pri prvni kontrole dostal pokutu 100 bolivares….a pak uz Venezuela….v noci jsme dojeli do Maracaiba a museli jsme se rozloucit…ja pokracoval dale.
4.6.2012 Cesta Caracas az do Maturin
Konecne moje vysnena Venezuela….Nakonec jsem stravil 28 hodin v buse, plus tri cekanim na nadrazi v Caracasu…ten me docela mile prekvapil. Ne ze by to bylo pekne mesto, to vubec neni, ale okolni priroda mu dodava jistou magii….kopce s prstenci mlhy kolem vrcholku a barevne panelaky nebyly az zas tak hnusne, jak se pise….Jinak mesto je strasne obrovske a rozlehle, projizdeli jsme ho 4 hodiny v zacpach, nastesti jsem vetsinu prospal. A pak dalsich osm hodin do Maturinu, kde bydlel cech Martin. Vsude kolem dzungle a dzungle. Az ke konci jsme se priblizili k pokladu venezuely, ropnym vrtum. Oni nechavaji horet plyn unikajici ze zeme v kominech, takze jak jsme projizdeli v noci, vsude kolem stali ropne veze a horici kominy, jakoby pochodne s olympijskym ohnem a k tomu nadherny svitici mesic, co tady byl ve velikosti slunce, nevim proc, ale krasa…..
V Maturinu jsem se po trose cekani dovolal Martinovi a dojel konecne k nemu domu. Skrmne pristresi ve ctvrti da se rici slumu. Nedavno ho vyplavila voda, takze se ted jeste vzpamatovaval z nasledku. Vysoky, bodry clovek s dobrym srdcem. Hned jsme si rozumeli. Zije tu uz 13 let a je stastny z mala, zena oddana a pekna mlada indianka, domek, co sam postavil a dobre sousedske vztahy…..Co, mam povidat, zpili jsme se jak zvirata……
V Maturinu jsem se po trose cekani dovolal Martinovi a dojel konecne k nemu domu. Skrmne pristresi ve ctvrti da se rici slumu. Nedavno ho vyplavila voda, takze se ted jeste vzpamatovaval z nasledku. Vysoky, bodry clovek s dobrym srdcem. Hned jsme si rozumeli. Zije tu uz 13 let a je stastny z mala, zena oddana a pekna mlada indianka, domek, co sam postavil a dobre sousedske vztahy…..Co, mam povidat, zpili jsme se jak zvirata……
5.6.-6.6.2012 Maturin
Tyhle dva dny jsme stravili vicemene poznavanim Venezuely zevnitr spolecne s Martinem. Diky mu. Taky jsme nechali hodne casu shanenim soucastek na jeho rozbite auto, abysme mohli vyrazit na prirodni krasy. Vztahy tady jsou uzasne, lidi co nic nemaj, jsou pratele na zivot a na smrt, takova pospolna spolecnost bych to nazval….cesi muzou jen tise zavidet, jak uz to umi….A taky jsme konecne poznal mistni krasky a potvrdil si, ze povest nelhala. Jsou opravdu nadherne, clovek pak nema vubec touhu nekam odjizdet….co je prusvih, je spanelstina….mluvej strasne rychle a sislaj, takze mam velke problem rozumet. Martin mi nastinil situaci v zemi. Zeme straslivych moznosti, pod vladou jednoho cvoka Chaveze. Voda a elektrika se tu neplati. Nafta je asi desetkrat levnejsi nez voda. Zacinam premyslet se sem vratit…..Taky jsem tu uvaril sve oblibene plnene kure spenatem pro sousedy. Uz mi tu vsichni hledaji nevestu, jen abych se vratil…..clovek citi az mrazeni v kostech….
Je teda nutno rici, ze se nachazime na okraji Maturinu ve slumu. Lide tu ziji prevazne v plechovych boudach roztodivnych tvaru a barev.,Vubec barvy jsou v cele Jizni Americe strasne pestre uzivany. Obcas nekdo pracuje, ti co ne, dostavaji najist od Chaveze zadarmo. Vesmes je tu vida, zije se ze dne na den a na budoucnost se moc nemysli, vse se resi, az kdyz se neco stane. Zato lide tu jsou ruznorodi…najdeme tu i fetaky a nekdo se zivi kradezemi, pak tu jsou lide, co pracuji a ziji poctive, zalezi……zenske tu maji deti uz od brzkeho veku, pouzivani antikoncepce tu moc nefrci….Lide si celkem pomahaji, davaji si jidlo a party jsou take dohromady, kdo prijde dostane najist i pit a priste je to naopak. Nekdy jsou vztahy vyostrene, obcas dojde ke konfliktum….ale vicemene plati zij a nech zit. Bohuzel se tu podepisuje Chavezova politika, ze lide nic moc nemusi, na preziti nemusi pracovat, neco dostanou od statu, takze venezuelci se nejak moc nepredrou.
Je teda nutno rici, ze se nachazime na okraji Maturinu ve slumu. Lide tu ziji prevazne v plechovych boudach roztodivnych tvaru a barev.,Vubec barvy jsou v cele Jizni Americe strasne pestre uzivany. Obcas nekdo pracuje, ti co ne, dostavaji najist od Chaveze zadarmo. Vesmes je tu vida, zije se ze dne na den a na budoucnost se moc nemysli, vse se resi, az kdyz se neco stane. Zato lide tu jsou ruznorodi…najdeme tu i fetaky a nekdo se zivi kradezemi, pak tu jsou lide, co pracuji a ziji poctive, zalezi……zenske tu maji deti uz od brzkeho veku, pouzivani antikoncepce tu moc nefrci….Lide si celkem pomahaji, davaji si jidlo a party jsou take dohromady, kdo prijde dostane najist i pit a priste je to naopak. Nekdy jsou vztahy vyostrene, obcas dojde ke konfliktum….ale vicemene plati zij a nech zit. Bohuzel se tu podepisuje Chavezova politika, ze lide nic moc nemusi, na preziti nemusi pracovat, neco dostanou od statu, takze venezuelci se nejak moc nepredrou.
7.6.-11.6.2012 Maturin
Tak bohuzel se vse tahne….auto jeste neni, kazdej den se objevuje novy problem a pak celej den litame po meste a shanime soucastky…cas nic neznamena, sliby tez ne….Venezuela. Uz zacinam byt docela nestastnej, chtel bych uz nekam jet, ale porad nic….uz jsme auto meli na pul dne, ale zase se muselo odvest zpet a dalsi dva dny nic….tak mi aspon predstavili v autoservisu svoji vnucku, prekrasnou snedou venezuelku Alexandru, bohuzel deda je chavezista, takze pak musim hodinu poslouchat jake dobro zemi tento pan prinasi….a pak zjistuje ze ji je teprve 15 a to mi ji chteli dat….Tak co delat, vetsinu casu bud varim ceska jidla, vsichni si pochvaluji a vecer pivecko a sangrie, sousedi kolem uz me prijali mezi sebe, takze i kdyz tu Martin neni, jsem bud u nekterych z nich nebo s Carolinou a triletym synkem Asou. Z nudy tu celkem slusne popijim a pozoruji zivot lidi kolem. Zkusenost je to zajimava, nicmene kazdy den doufam, ze uz konecne vypadnem…..preci jen tyden je dost dlouho. Nakonec je auto konecne hotove. Musim popsat dedecka, jak jsme ho pokrtili. Bilej Ford z roku 75, 37 let stary, zelezne plechy, jakoby pancir tanku, polorezave se odchlypuji vsude mozne, ale vypada robustne a nastvane. Uvnitr prostorny, me se zda, ze musi kazdou chvilku nekde zacit plyvat krev a keksne, ale Martin sin ad nim libuje, jak pekne slape….mame s nim jet az do Santa Eleny de Uiaren, coz je asi 1100km jedna cesta….Kolem domku, Martin jako jeden z mala ma zdeny, jsou mokriny a blato, prsi tu totiz kazdej den aspon par hodin, taky jsme u sousedky v noci naloupili avokada a od jine dostavam porad kokosy nebo pomerance. Roztodivne ovoce tu roste vsude kolem….moji favorite jsou ale maracuja a mango, tech se muzu uzrat. Taky tu maji krasne deti, trosku me to dojima, uplne princezny, obcas si s nima hraju…holt i chlap ma sve biologicke hodiny….Louisovi jsem slibil ceske vojenske boty, je to byvaly vojak a kulha na jednu nohu….jeho zena spi s jeho bratrancem, on nemuze, jinak se stara o rodinu on. Jedno rano jedeme pro jeho strycka na vesnici, slapl na ostnoploutvou jedovatou rybu a musi byt pod dohledem. Poznavam alespon venkov, pastviny s kravami s volaty jako krocani, lide se zivi hodne rybolovem, takze kupujeme i ryby, asi tri druhy sladkovodnich sumcu, jakesi prehistoricke kostnatce a dokonce i mensi arapaimu. Martin mi ukazuje v savane lagune, kde pry ziji velke anakondy, zivi se zviraty, co prichazeji pit. Nebezpecne jsou jen na lovu a to je tak jednou za mesic….problem je, ze mistni je sezerou rychleji, nez oni je….sezerou vse co neutece…hady,pasovce, ptaky i druhy vetsich hlodavcim zvane lapy , krokodyli a co ja vim co jeste….Zensky na me nekdy koukaj uplne zbozne, samozrejme je to prijemne….jsem tu velka atrakce, vysoky gringo se zlatymi vlasy….Martin se zivi jako carito, neco mezi busem a taxi, jezdi se pravidelna linka autem a naklada lidi. Celkem to vynasi, vse co je tu s dopravou je dobry bysnys, diky cene benzinu. Doted se musim smat, kdyz jsme natankovali 47 litru a platili 7 korun v prepoctu….Kolem je spousta ropnych vezi, ktere casto hori, spaluji se tim nadbytecne vypary, v noci to vypada jako obrovske pochodne v savane, velmi pusobive. Jinak je tu taky nejvetsi kostel ve Venezuele. Vyborny a levny rum, pivo drahe a hnusne, dobre doutniky.
12.6.2012 Caripe, jeskyne Guacharo
Konecne muzem jet na vylet. Martin vybral asi tri hodiny vzdalene hory a velkou jeskyni Guacharo s endemitickymi nocnimi ptaky. Je to narodni park. Silnice jsou plne zpomalovacich hupu a der, takze se neda jet moc rychle. Nakonec prijizdime do horske oblasti, je tu prijemne chladneji, kolem zelene kopce se zdvihajicimi se utesy. Jeskyne je asi 10km dlouha, pristupna je jen prvni cast, asi 1.5km. Je ziva, coz je asi nejvetsi rozdil oproti jinym krapnikovym jeskynim. Kolem na stenach se vydesene tisni ptaci Guacharo, kdyz je vyfotite bleskem, oslepnou a uhynou….zijou ve vecne tme, takze pruvodce ma jen tlumenou lampu. Nejprve nechtel pustit Asu dovnitr ani za uplatek, je to od sesti let, ale pak pred jeskyni se sam nabidl….samozrejme za uplatek…Je to tu strasidelne….pach trusu a zvere dodava temne jeskyni dobrodruznou atmosferu, jakoby z Indiana Jonese, ci Laury Kroft. Kolem behaji krysy a mysi, v tunich ziji bile,slepe ryby. A samozrejeme krapniky roztodivnych tvaru. Podlaha zkamenu je nebezpecne kluzka, takze se pohybujeme vpred jen velmi pomalu, jakoby jsme tu byli prvni navstevnici. K veceru jeste vyrazime dzungli k nedalekemu vodopadu Salto de la Paila, kde je I lagunka ve skale na koupani….coz ja jediny nevyuzivam, je uz totiz docela chladno. Jinak vodopad pada po skale asi 25 metru, nad nim se tyci ohyb rokle s visicimi lianami dolu. Zpatky bohuzel jedeme uz za tmy, takze dost pomalu, neni nic videt, svetla sviti mizerne. Jeste se stavujem na maso v jedne polorestauraci, spise rodine verande, je z grilu a juisik z guave….mnam. Zitra jede dedecek na opravu svetel, takze asi se nikam nedostanem.
13.6.2012 Maturin
Tak me obavy se naplnuji….tady proste vsechno straaaaasne trva a dedecka si nechali v servisu, Martin se vratil unavenej az vecer, my s Carolinou celej den cekame a pripravujeme na nas vylet na Roraimu a do Gran Sabany….tak teda az zitra….
14.6.2012 San Feliz, Orinoko, El Dorado
Druhy den vyjizdime az kolem poledne…holt venezuelskej timing se i Martinovi vsakl do krve a k tomu jeste mirne dodelavky s autem, vsechno tu hrozne trva….vecer jsem jeste napekl rizecky nacestu, celkem asi 4 kg masicka, z toho jsme skoro polovinu sporadali v noci. I tak jeste zbylo dost, 5 kousku pro kazdeho. Rychle kupujeme ve meste 2 kartony levnych cigaret a vyrazime. Cigarety jsou tady levnejsi o dve tretiny, pasujou se z ostrova Margarity, kde je bezcelni zona. Hned za Maturinem zastavujem u prejeteho krasne zbarveneho tukana, delam par fotek a pokracujem. Asi po dvou hodinach se silnice meni a to znacne k horsimu. Je tu spousta der, der tak velikych, ze jsme je pojmenovali “sloni pasti”, nektere jsou metr siroke a hluboke nekolik desitek centimetru. Vjet do takove diry, znamena vetsinou konec…urazi vam to kolo nebo prinejmensim ohne poloosu, ci prorazi pneumatiku. Ale Martin tu nejede poprve a uspesne se vyhyba, jeho zelezny Ford je jako tank. Je mu 37 let a rikame mu dedecek. Zere jak svine a polyka olej po litrech, ale porad jezdi. Dojizdime do San Felix, kde nas ceka trajekt pres ohromnu reku Orinoko. Je to opravdu veletok. Siroky 5 km, v nekterych mistech pri zaplavach i nekolik desitek. V rece se koupou indianske deti, my cekame az odrazi zrezivela lod od brehu, kolem jak jinak jsou slumy a my jedini dva gringove siroko kolem. Prejezd trva asi 20 minut a my pokracujem na jih, cesta je dalek, neco pres 1200km do Santa Eleny. Hulime jedno cigaro za druhym, Martinovi to pomaha pri rizeni a nas dedecek polyka pomalu kilometry. Zjistili jsme v noci, ze jsme ve dvou vyhulili skoro celej karton. Hnus. Jedeme i v noci, i kdyz je to dost nebezpecne, ale der tady celkem ubylo, i kdyz I tady sem tam nejaka je. Bohuzel to nebyla dira, co se nam stalo osudnym, nybrz obrovskej sutr uprostred silnice, co se tu vzal buhvi odkud. Lizli jsme ho levym kolem, az nas to rozhodilo, strasna rana. “Konec”probehlo mi hlavou, Martin vyrovnaval auto na rafku a nakonec jsme sjeli kousek do pisku u silnice. Vypada to prinejmensim na ohlou osu a prorazenou pneumatiku. Pri svelte baterky M kontroluje a s ulehcenim zjistujeme, ze jde jen o to druhe. Vyena trva jen pul hodinky, ale uz musime jet pomalu, nemame dalsi reserve. Je to na hranici rizika, ale nakonec se nam podari dojet az do El Dorada, dobre pres pulku trasy a nebyt benzinu, tak jsme jeli dal. Pumpy jsou zavrene, takze s eubytovavame v hotylku a kupujeme v poulicnim obchode dve Sangrie. Obtezuje nas tu nejakej fetak, oci ma jak balonky, belmo se zurive dere ven. Odnesl nam led a ukazal obchod, tak mu Martin dava krabicku cigaret, ja bych mu tak maximalne ustedril kopanec, ale takova jsou tu pravidla…
15.6.2012 Gran Sabana, Santa Elena de Uiaren
Zacina jeden z nejdivocejsich dnu meho cestovani. Rano hned zjistujeme, ze v celem meste neni benzin. Jsme uz celkem blizko hranic s Brazilii a rozdil v cenach je opravdu obrovsky, takze se dost pasuje a brazilci jezdi zkupovat benzin do Venezuely. Zde ho uz vydavaji na registraci, maximalne jedna plna nadrz denne, vse pod ochranou Narodni Gardy, jak jinak. Odhadujeme to, ze mame tak na 60 az 100km…nic moc. Nejblizsi benzinka je 100….ale neni na vyber, musime jet. A skoro jsme to dokazali….tedy skoro, ujeli jsme celych 65 km, kdyz nam dosel. Nastesti je kolem nekolik staveni. Ptam se jedne starenky, ale nema ani hlt, pak se vydava Martin ptat do dalsich. Ja mezitim zkousim stopovat projizdejici auta. M se vraci asi za pul hodiny s kanystrem. Samozrejme za nekrestanskou cenu, destinasobek. Ale co naplat, navic po nas chce sluzbicku, privest nekolik kartonu piva, nastesti mezitim uz jeho kamarad dorazil s nakladakem, takze z toho seslo a my muzeme jet dal. V dalsim mestecku uz benzin maji. Ma to ale hacek. Jsou tu neskutecne fronty, zhruba tak na celej den. Tady se ukazuje, jak je nekdy vyhoda byt drzy a navic gringo. Martin mezitim vymenuje kolo a ja se poptavam kolemjdoucich, jeden chlapik mi radi, abysme jeli rovnou dopredu a necekali frontu. To take delame. Gardista sin as nejprve neduverive meri pohledem, kontroluje doklady a obvykle otazky kam a proc jedeme…nakonec nas pousti a za 15 minut uz uhanime s plnou nadrzi dal. Kolem se raz krajiny eni, vjizdime do narodniho parku Canaima, tedy do jeho jizni casti, Kolem je spousta Tepuii, stolovych hor a zacina dzungle, silnice stoupa. Zastavujeme u znacky vodopadu a ja sbiham po prikrem svahu dolu, stezi se da mluvit o stezce. Na dne kanonu je nekolik pneumatik a stara pracka, nad tim tryska z dzungle vodopad asi 30ti metrovy. Na samem vrcholku uprostred dzungle nas ceka dalsi neprijemne prekvapeni. Silnicni kontrola. Dva mladici nas kontroluji obvykla procedura, uz nam kyne, abysme pokracovali, kdyz se objevuje dustojnik. Zastavuje nas a musime vysedat i s batohama ven na stanici. Neustale sekyruje sve lidi a zrejme jim chce na nas nazorne predvest, jak se ma delat sprvne kontrola vozidel. Vsechno ven, prohmatat a zas zpet, znovu doklady a uz se zda byt vse ok, nebyt toho vsetecneho dustojnika, co si jeste jednou bere ridicak a zjistuje, ze je to jen kopie. V praxi to je v poradku, ovsem ve Venezuele je zakon takovy, ze ho dela zrovna ten, kdo je na miste a kdyz si usmysli, ze nepojedete, tak nejedete….Buh vysoko, prezident daleko, ja jsem tu pan. Peskuje mladika, jakze to mohl prehlednout a pak nam rika, ze nemuzem dal. Cekame asi pul hodiny a jdeme se zeptat ve vsi pokore, co se da delat. Martina si bere dovnitr, ja posloucham z venku, usi jako netopyrek. Vyzvida odkud jsme, jakej mame statni system, pta se na parlament, politiku, presidenta, menú, na rozdeleni republiky apodobne. Ocividne ho to zajima. Pak nam milostive povoluje odjed. Nakonec si ziskal i nase sympatie, nechtel uplatek, veril sve praci , idejim socialismu a zil podle toho. Pravy chavezista od srdce, ne z prospechu. Netusili jsme, jak zahy pozname pravy opak. Jen co jsme sjeli serpentinky dolu a pred name se zacla vynorovat kopcovite a travnate plane Gran Sabany, velke savany, prisla dalsi kontrola. Znovu narodni garda. Holt jsme blizko u hranic. Po beznych otazkach nam kyne jejich dustojnik abysme vzali vsechny penize a cennosti, ze prohledaji auto, nacez si me nejprve pozval k sobe dovnitr. Vsechno z kapes ven. Mel jsem u sebe asi 300 bolivares, nastesti ne vic. Pak si ta hyena zavolala Martina a samozrejme nasel znovu kopii ridicaku, takze pry nikam nemuzem. No, pan se nerozpakoval si na rovinu rici o penize, pkze by primhouril ocko….chtel 150, pulku co videl, dostal 50. Jinak se s nima nedohodnete. Ted nastala klidnejsi cast cesty. Krana Krajina kolem, savana s misty palmovymi haji, v dali tycici se Tepuie. K tomu vsemu slinicko a jasny den. Martin tu byl uz poseste a nikdy nemel tak krasne pocasi, prsi tu skoro porad. Palmy jsou zvlastni a specificke, nazyvaji se Morichel. Udelali jsme nekolik zastavek na foceni, je toho tu spousty. Tuhle prekrasna cervene zbarvena reka, tuhle kaskada, v dali panoramata stolovych hor, kousek vedle nadherny vodopad….k tomu kolem indianske chyse a nove chavezovi domy, zachovavajici doskove strechy. Prokousavame se pomalu krajinou, prokluzujem kolem Roraimy, jez jde videt v dali, cily naseho putovani, az k veceru dorazime do Santa Eleny. Musim jet na hranice s Brazilii vybrat z bankomatu penize, kvuli nizkemu kursu ve Venezuele. Mam trochu obavy, ci najdu banku, jsme uz uplne na suchu, nemame ani na noclech. Nakonec premlouvam Martina, aby zkusil jet se mnou. No, po vsech utrapach se na nas stesti usmiva. Projizdime kupodivu bez kontroly a nez se stacime rozkoukat, jsme v Brazilii. Hned je tu banka a pred ni vekslak, co dava lepsi kurs nez je v eurech a za celych 20 minut projizdime bez kontroly zpet. Tu nas stavi pohledna gardistka, pta se na bezne otazky, nakonec z ni jeste dostavame telefonni cislo, s moznym prislibem spolecneho vecera. Neuveritelne. Trochu propadame euforii po utrapach se zas vse dari. Velmi rychle nas z toho dostava dalsi narodni gardista. Uz je tma, hledame jeden levny hotel a Martin udelal otocku na silnici, rekl at se zeptam gardisty na cestu. Kdybych se nezeptal, ani by si nas nevsiml. Takhle se do nas pekne pustil. Bylo u tak dvacet. Pry za prestupek musime odstavit auto pred stanici. Trvalo to asi pul hodiny, nez si rekl o penize….”Martine, ty me pochopis. Ja pozval holku na veceri a nemam ani floka, musis mi pomoc, ja muzu pak pomoc tobe…” Hajzl slizkej, dostal 20 bolivarku, cca 2eura. Pak uz jen hotylek a vytouzeny spanek.
16.6.2012 Santa Elena de Uiaren
To co jsem zazil na tehle ceste na Roraimu a posleze na Salto Angel, se mi opravdu dlouho nestalo….Rano startujeme dedecka a jedeme jeste jednou do Brazilie vybrat penize, kvuli limitu nemame dost. Vse probehne hladce jako minulou noc, jen nase gardistka pri navrtau kontroluje auto….hladove po ni strilime ocima, zrejme k jejimu uspokojeni. Pak jedeme kus zpet na doporuceni chceme vyzkouset Martinovi neznamou trasu na Roraimu ze San Francisca, indianske vesnicky asi 60km na sever. Mistni policista se nabizel, zen as veze az do dalsi vesnice blize k hore, ale my nechteli utracet. Pozdeji jsme sin a jeho nabidku s horkosti vzpomeli. Tady jse si dali posledni Obed pred pesi turou, vyborne pecene ,uzene kuratko. Nahodou tu jeden indian zapnul televizi a hrali jsme ME proti Polsku, takze jsme se rozhodli podivat a vyrazit o neco pozdeji s tim, ze to pak nahonime za tmy. Vyhrali jsme 1:0, takze nam stoupla nalada slapli jsme razne do kroku. K hore to melo byt udajne 17 km. Nic tezkeho. Tma nas zastihla celkem zahy, asi po desseti kilometrech. Sli jsme jeste dost dlouho pot me, dosla uz voda, meli jsme jazyky na veste, sotva jsme pletli nahama, k tomu tma jak v cernem pytli, nebylo videt ani diry v ceste. Museli jsme pouzivat baterku a nakonec jsme dosli dolu k potoku. Museli jsme byt uz sakra blizko hory….no, bohuzel jsme se skarede zmylili. Usli jsme dobrych 18 km. Udelali jsme ohynek a na nem polevku ze sacku. Prvni Martas vylil, ale na podruhe uz jsme hladove polykali teple sousto, nebylo totiz vubec zadne vedro.
17.6.2012 Paratepuy, Roraima
Rano jsme k velke nelibosti zjistili, ze hora neni nikde videt a to co jsme v noci videli, byly jen jakesi stiny mraku….no nic, jde se dal. U prvni indianske chatrce nam poradili smer, vykoupali jsme se v prijemne chladne ricce a pres uzkou kladu jsme presli na druhou stranu. Po dalsich 8 kilometrech jsme dorazili do vetsi vesnice Paratepui. Snedli par grepu z blizkych palem a pak k velkemu zdeseni zjistili, ze teprve odtud je to onech zminovanych 17km….alespon ze hora uz byla v dali videt. Navic nas tu odchytli indiansti strazci parku, chteli nam vecpat pruvodce, sebrat macetu a taky nepustit samotny dal bez zasob jidla….same kecy, jak vytahat penize. Nakonec nas vytocili, tak jsme jim rekli, ze jdeme, at zavolaj gardu a sli jsme….Tady v divocine nas budou jen tezko hledat. Vytrvale jdee do kopce, az vystupujeme na hreben, pak po rovine s peknym panoramatem Roraimy a Paratepuye pred sebou. Po 10k mame dost, zastavujeme u potoka a peceme kukuricne placky a polevku. Kolem prochazeji indiani sem tam, jeden z ruvodcu nam hrozi vojakama, co maji byt v pevnosti pod horou, ze o nas vi a cekaj, takze doporucuje vzit si pruvodce nebo bude problem. Celkem nas vydesil. Ale nakonec dalsi indian se sam nabyzi, vraci se vecer do kempu pod horou a mame rict jeho jmeno jako pruvodce. Samozrejme budu chtit nejake penize, tusime. Schazime udolim a z do usti vetsi reky, kde je prvni kemp. Jeste je svetlo, takze se rozhodnem ujit aspon dalsi kousek do druheho kempu. Musime brodit reku a pak jeste druhou, tu uz ve tme. Je o dost vetsi a neni to sranda. Hluboka je misty pres metr a kameny klouzou, proud je silny, nic neni videt. Ale dokazali jsme to bez uhony. Naproti je uz taboriste. Jsme tak unaveni, ze dojidame jen zbytek studenych placek a padame unavou. Take dalsi spatne zpravy….do dalsiho tabora pod horou je to jeste 6 hodin, nahoru dalsi 4. Martin ma puchyre, ze sotva leze, ja mam v hajzlu zase kolenu. Usli jsme kolem 43km za den a odpoledne v pekne tezkem terenu. Ale jsme rozhodnuti jit zitra aspon k upati a zpet. Bohuzel cas nas uz tlaci a ja musim zpet na Salto Angel, ktery mi Martin sehnal pres znameho za senzacni polovicni cenu. Juanita se krati, zbyva poslednich par dni…..
18.6.2012 Roraima
Rano jsme cely mokry, celou noc leje ani ted neprestava. Jsme cely rozlamani, rany boli. Neuzem rozdelat ohen z mokreho dreva, potrebujem upect placky na cestu….jeden z indianu nam dava karosen na zapaleni a nakonec ohynek hori, placky se pecou, ale casu nenavratne ubyva. Pomalu si oba uvedomujeme, z enema cenu jit v tomhle stavu dal. Bud obetuju Roraimu nebo Salto Angel, oboje uz nestihnem. Chybi ztraceny den, kdy jsme promrhali 25 km do Paratepuy….mohli jsme uz byt na Roraime, jak jsme planovali. Tak se vydavame alespon kousek dal, bez batohu, bliz k hore. Rano jde pekne videt v cele sve krase. Je to nejvetsi stolova hora. Lezi na hranici tri statu, Brazilie, Venezuely a Guayany. Je tu spousta endemickych rostlin, nektere vidim jiz zde dole. V mlze rozeznavame vodopady stekajici z vrchu hory. Jima me touha a zaroven smutek. Tahle venezuelska princezna zustane tentokrat nepokorena….zatim, rikam si….musim se jednou vratit. Pote vyrazime zpet. Cesta ubyha rychle, za necele 4 hodinky jsme v Paratepuy. Samozrejme se nam nechce zase pesky dalsich 25km. Snazime se zoufale najit odvoz. Nakonec se nas ujima ozralej indian. Pry auto prijede za hodinu, takze cekame. Chce 100 za jednoho. Je to dost, ale jina moznost neni, to vime stejne dobre jako ten hnusnej smrdutej parchant. Potkavame tu dva mlade svycary, par. A pak uz pomalu vysvita cela historie ozraleho indiana…..Je to jejich pruvodce na Roraimu, maji to zaplaceny a prijeli uz vcera. On je ovsem uz vyzvedl na mol, ze ho musela vest jeho zena a rano to dokrmil, takze jim nakecal, ze se neda jit, protoze stoupla voda reka je rozvodnena. My jsme ji presli v pohode a dalsi indiani taky. Svycari byli dost nastvani, ale nerekli nic, jen, ze chtej zpet a cekali na auto jako my doufajice v navratnost penez. Hodne naivni. Bylo mi jich lito, byli dost utapnuti, hlavne ten kluk, takovy trdlo….no a nas indian se v klidu dopijel celej den a cekal s nama….Ja teda na jejich miste bych mu asi zaroutil krkem. Oni byli v klidu. Kdyz auto nedojelo ani do soumraku, uz jsem nevydrzel a drapl ho pod krkem, rekl jsem mu jak je obelhava a ze je to hajzl…nacez mi jen odpovedel, ze mi uz nikam nejedem a mame jit pesky a at na nej uz nemluvim….Stejne nic neprijelo, takze jsme sli spat do nedalekeho palmoveho haje s nadeji, ze rano v 6 prijede transport.
19.6.2012 Santa Elena de Uiaren
uhmmmmmmmmmmmmmm......to je hezky...p par ozvenach.ugff
svine jsou svine a my jsme jen rychlyu, poslobe.. Takze nakonec rano....ale ne rano....je mimo...jedem, a kdby az z casu temna bylo...
svine jsou svine a my jsme jen rychlyu, poslobe.. Takze nakonec rano....ale ne rano....je mimo...jedem, a kdby az z casu temna bylo...