10.2.2012 Colonia de Sacramento
Rano jsme se sesli v 9.00 pred pristavem v Buenos Aires a po odbaveni jsme se ocitli na ctyrpatrove lodi do Colonia del Sacramento. Na horni palube pali slunce a my vychutnavamae vzdalujici se panorama Buenos Aires....nutno rici, ze z lodi vypada mesto lepe a i pristav plny barevnych kontejneru cekajicich na svou lod, ma neco do sebe. V kazdym pripade si clovek uvedomi velikost obojiho. Jeste musim zminit barvu vody v Laplatske delte....je hneda, plna nanosu z reky, takze zabarvuje cele more i siroko kolem. Teprve asi po 20 minutach plavby, kdy jsme se vzdalili dostatecne od brehu se zacaly barvy misit a vypadalo to jako olejove skvrny. Nicmene to byla barva oceanu, v tomto miste spise tmave modra. Uruguajske vlajka mavala na zadi, Pavla usla v podpalubi a my s klukama vychutnavali okamziky na cerstvem atlantickem vzduchu. Nutno priznat, ze chvilkama pekne foukalo, ze jsme se i my zabehli ohrat na slunicko, nebo k vyfukum z motoru. Colonia pusobi poklidne, podobne jako argentina, stejne jako cele Uruguay. Asi nejblizsi mentalita z cele Jizni Ameriky. Nejlepsi cas na navstevu jsme podle Lonely trefili, nebot vse kolem kvetlo v nadhernych barvach. Neodolali jsme a dali si spolecne pivo v mistnim parku...hm, pivo, ono tady totiz prodavaji rovnou litr, takze ma pak clovek pocit, ze moc nepije a tri nebo ctyri neni nic...nejpusobiveji jsou mistni dlazdene ulice, palmy a stylove domecky. A take maly pristav s molem, ovsem voda ma porad jeste nezdravou barvu, takze na koupani jsme museli zapomenout, i presto, ze ostatni se uz nedockave a dychtive tesili na more....na vecer jsme chytli bus do Montevidea, kam jsme tedy bohuzel prijeli uz za tmy....takze nestastne hledani hostelu se protahlo az na 2 hodiny....usli jsme po nocnim Montevideu par kilometru a neustale pocitani "quadras", coz je blok, nas privadelo k silenstvi. Jeden typ nam rekl..."hostel je 23 quadras rovne a pak tri doleva" a pak se v tom vyznejte....nakonec nas vzal pod sva ochranna kridla jeden opilec, co tu prodaval klobasky, jejichz vune neprijemne drazdila nase hladove zaludky. Vodil nas sem tam asi 15 minut, nez se mi podarilo mu vysvetlit, ze uz opravdu jeho pomoc nepotrebujem....Takze jsme vzali zavdek hotelem, jenz paradoxne vysel levneji pro 4 osoby, nez hostely....
11.2.2012 Montevideo
Cele dopoledne jsme venovali prohlidce Montevidea, ktere neni az tak velke. Hlavni trida 18de Julio protina mesto jako tepna. Celekm moderni, az da se rici v evropskem stylu, za zminku snad stoji namesti Plaza Independenciaa hezka je i prochazka kolem more se zbytky opevneni....Odpoledne jsme prejeli podel pobrezi dale, pres La Palomu az do NP Cabo Polonia, hippie vesnicky....bohuzel to bylo jeste 7 km pesky v pekne rozzhavenym pisecku, ale za terenni bus chteli nekrestanskych 170 korun, coz jsme tedy zavrhli a radeji se vydali pesky i s nasimi batuzky. Bilej pisecek je vubec hlavnim znakem celeho uruguajskeho pobrezi, ktere pokryva z vetsi casti. Nakonec jsme ovsem vydaneho utrpeni vubec nelitovali, neb pri prichodu na plaz, po ktere jsme pak jeste pokracovali dalsi asi 3 km, jsme videli nekolik prekrasnych hippie domecku, barevnych a jednoduchych staveni, stlucenych prevazne ze dreva, proste nadhera.....dodavaji celemu mistu jedinecnou image. A jako perlicka nakonec nas zastihl prekrasny zapad slunce na plazi, strasne fotogenicke, kde se odleskaval obraz cervene oblohy ve zbytcich vody po odlivu, k tomu nekolik exotickych mrtvych rybicek a jinych potvurek, doslovne vyvolal euforii v nasich srdcich. Nakonec jsme dosli do samotne vesnicky, ale musim priznat, ze domky na plazi pusobily daleko vic romanticky, nez turisticka vesnicka. Nicmene jsem ochutnal mistniho morskeho ptaka za nehoraznou cenu, ale pekne pripraveneho, jeste krvava prsicka z grilu, mnamiiii. No a vzhledem k cenam jsme se rozhodli prespat na plazi mezi nanosy pisecnych vln, jako ochranou pred vetrem od more. Zimu jsme trochu ztlumili lahvinkou vina a prijemnou polemizaci......
12.2.2012 Cabo Polonia
Rano nechavame batuzky v jedinem mistnim obchode a vydavame se prozkoumat plaze, krasny bilocerveny majak a kolonie tulenu pod nim. Po ceste se nam zatoulava Kamilka a pak i Pepa, co ho sel hledat….takze nahoru na majak jdeme jen s Pavlou. Krasny vyhled na zatoky z obou stran, tristici se penici vlny o skalni utesy, kolonie tulenu pod nami, pestrobarevne domecky rozsete na zelene louce a nakonec vidime I oba chlapce, jenz se setkavaji…..primo pod majakem, bohuzel pro ne jiz pozde, nebot zaviraji na poledni pauzu…..Po nafoceni tuleni kolonie se vydavame podel pobrezi nekolik kilometru dale….jde se spatne, nohy se bori do bileho pisku a slunce nas opravdu doslova “spaluje”, o cemz se moji tri nebozi pratele zahy presvedcili….inu, neposlechli mazat se mazat a mazat….a vsude. Na levo od nas se zdvihaji pisecne duny, coz nam neda se nevysplhat nahoru s vyhlidkou na plaze a mestecko za nami. Pote prochazime plaze plne mrtvych vyplavenych tulenu. Pohrebiste….a hle! Tu jeden maly tulenik vysileny tezce oddychuje na rozhrani more a pisku….zrejme se zatoulal sve matce, coz se mu zanedlouho stane osudnym…..smutny to pohled, ale priroda je kruta, vice nez polovina mrtvych tulenich tel jsou mladata jako tento. Kazdou pulhodinku se svlazujeme v mori a dovadime ve vlnach….Pavla ale neciti zadne nebezpeci a plave dal a dal….zacina odliv a vyrazim za ni, volam a nastesti se vraci, drive nez bude pozde, protoze jiz I ja citim jak ocean vynasi ven. O jeho sile se zahy presvedcuji sam. Na konci nasi cesty, na mysu, kde zacinaji utesy se jdeme koupat…..prestoze to vim, podcenuji blizkost utesu a hned asi po deseti metrech me sila vln pohlcuje a odnasi beznadejne ke skaliskum…..na par vterin zaplavuje muj mozek panika, ale nakonec je treba chladne myslet, zkousim plavat proti, ale kazdy metr vpred, znamena dva blize k utesum…..odliv je prilis silny. Nakonec nahmatam spickou nahy pisek a odrazim se ode dna….takhle se prece jen posunuji kousicek po kousku blize ku brehu….kluci uz zacli zoufale pobihat po brehu a nevedeli, co delat….cekali, co se bud edit, Kamil cekal na utesech, aby mi pripadne pomohl se neroztristit o skaly a vylezt….Nakonec bledofialovy strachy leham do pisku, ufffff. To bylo o chlup. Plahocime se jiz znacne vysileni horkem a koupanim a propadajicim se piskem zpet…..Vecer se utaborime ve vesnici, vetsina lidi stejne po vykendu zmizela….pod slamenou strechou s ohnistem. Delam Penne a la Ollio, ovsem v kotliku se trosku rozvarilo….ale chutove dobre, akorat to trva dlouho, takze vecerime az o pulnoci….zato mame spoustu casu na bilancovani a plany. Kluci na tom nejsou moc dobre financene…Pepa ma predstavy jezdit vice stopem a spat venku, Kamil chce videt vice, Pavla co nejvic, ma nejvic penez….jak sladit tuto skupinku…..No, uz posledni dva dny premyslim o moznostech jet dale s nima a nechat si uletet dve letadla v Brazilii….Pepa rika…”Ja jsem pro Toma”, coz lame nakonec posledni me pochybnosti…Rozhodujeme jet smer severni Argentina, Paraguay a Bolivie, ja pak s Pavlou dale pres Peru a Ekvador do Kolumbie a Venezuely. No, plany jsou plany…ovsem casto se meni, jak jiz se mi stalo mnohokrat. Ale ted je prozatim rozhodnuto….